Cards🃏❤️[Marcus & Martinus](Incest)

28

With _Teryishappy_

Psal mi...slyšel jsem zvuk oznámení ale nechtěl jsem mu odepisovat...neměl bych...zahrabal jsem si teda radši hlavu do peřiny a zavřel oči...

Ráno jsem se probral, jelikož škola a povinnosti volají...
Rychle jsem se oblékl a místo učení jsem měl v plánu naházet si oblečení do nemocnice. V tu chvíli přišla mamka do pokoje a ustaraně se na mě podívala.
"Macu... Musíš do školy." Špitla a z batohu mi začala vyndavat věci. Poraženě jsem zafuněl a naházel si tam učení.
"Slib mi, že za ním potom mohu jet." Smutně jsem ji pohlédl do očí.
"Nemohu tě k němu pustit... Nepřeje si to."
"Cože?!" Vyhrkl jsem a cítil několik bodnutí do srdce.
"Macu, musíš ho pochopit. Až tu budete společně žít, budete mít sourozenecký vztah, už mezi vámi nebude nic víc."
"A co když ani tohle ne?! On mi chce zemřít!" Naštvaně jsem utekl z domu a vyrazil do školy. V půlce cesty jsem se zastavil a nechal slzy volně stékat po tvářích. Zemře on, zemřu i já...

Ráno mě vzbudil vylekaný výkřik jedné ze sester...
S:"Doktora!!!Krvácí"teprve pak mi došlo oč tu běží a si protřel oči...zase jsem okolo sebe měl hromadu krve a povzdechl si...kdyby mě zadudila bylo by to v pohodě a rychle
T:"Jem v poř-"chtěl jsem říct sestře ale v tom mi zabránilo další vystřiknutí krve z nosu...ona zase vystrašeně vykřikla a já se musel zasmát ale v tu chvíli se obevil v místnosti doktor...Škoda moje zábava skončila...
D:"Co se stalo?"
T:"Já nevím ona mě probudila výkřikem a pak toto"
D:"Budeme vás muset vzít na krev"
T:"Nikam nejdu"
D:"Tohle je poviné"
T:"Ach jo tak dobře"povzdechl jsem si a koukl se na něj"hned?"
D:"Ne musíme nejdřív zjistit jakou máte krevní skupinu takže pojďte za mnou"pokynul mi doktor a já se vydal za ním

Seděl jsem ve třídě a měl nepříjemný pocit. Nervozně jsem si kousal spodní ret a neustále kontroloval upozornění na mobilu. "Pane Gunnarsene? Co tam máte pořád s tím mobilem?" Promluvila na mě naše matikářka a já se lekl. Kluci to zpozorovali a nechápavě na mě hleděli. "Nic..." pitl jsem a věnoval se učivu.

Je okolo dvanácti a já se strašně nudím...v těch testech zjistili že mám AB a teď pravé žádný takový vzorek od dárce nemají takže musím čekat...nemůžu vlastně skoro nic dělat jelikož se mi pořad točí hlava...tak jsem se rozhodl že si půjčím nějakou knížku z knihovny...přece jenom jsem dobrovolně četl asi naposled na základce...
Tak co bych si mohl půjčit...různě jsem to tam procházel ale pořád mě nic nezaujalo...ale pak jsem narazil na nějakou bichli...padesát odstínu šedi...slyšel jsem jak si o tom holky povídali po tom co to vyšlo do kin ale mě to nějak nezajímalo...ale dlouhou chvíli to zkrátí tak proč ne...vzal jsem si knížku a vydal se k sobě do pokoje kde jsem otevřel okno a sedl si na židly naproti oknu a nohy dal na parapet a pustil se do čtení

Stále neodepisoval... Konečně skončila hodina a já si rychle zbálil učení.
"Marcusi, co se stalo?" Přišel za mnou Mikey a hodil mi ruku přes rameno.
"Co by se mělo dít?" Nahodil jsem falešný úsměv.
"Nejsem blbej." Zamračil se a já si povzdechl.
"Notak brácho... Celá parta má o tebe starost.
"Mám jenom problémy v domácnosti." Vyvlíkl jsem se mu a odešel konečně domů.
V hlavě mi vrtala jediná věc... Proč mě tam nechce? Vždyť mě miluje... A co když ne? Co když... Z myšlení mě vytrhl hlasitý pískot Emmy a její kamarádky. Radši jsem přidal do kroku, jelikož jsem slyšel jejich hlasitý dupot a veselý výkřik.
"Macu!" Vypískla náhle Emma a já se naštvaně otočil v půlce silnice. Už jsem chtěl zakřičet, ať neječí, že mi zní bolí hlava, ale zaslechl jsem zvuk kamionu

Ahoj 💦
Omlouvám se za chyby 💙
A snad se kapča líbila ❤️