Cards🃏❤️[Marcus & Martinus](Incest)

26

With _Teryishappy_

D:"určitě...váš bratr má leukémii...ta způsobila to krvácení a našli jsme mu zhoubný nádor plic ale ten se ještě dá operovat není ve velkém stadiu"

Svět se okolo mě zastavil... Nevěřícně jsem hleděl na Tiniho... Slzy se mi hrnuly do očí a já nevěděl, co dělat. "Kolik bude stát ta operace?" Promluvil ve chvíli táta a doktor odvrátil zrak od nás. Neřešil jsem okolí a políbil ho krátce na rty. "Vše bude v pořádku... Určitě tě zachrání a my dva budeme spolu." Snažil jsem se uklidnit sám sebe a políbil ho na hřbet ruky.

T:"Marcusi...nepotřebuji žádnou operaci...myslím že už je čas uvolnit místo pro někoho dalšího...někoho kdo tady bude znamenat víc než já...někdo kdo tu bude mít význam"usmal jsem se povzbudivě na Maca...nechci aby za mě něco platili...ani já takovou cenu nemám co by stála ta operace...

"Jak to můžeš říct? Vždyť pro mě znamenáš mnoho a já tě nechci znovu ztratit jako před šestnácti lety." Už jsem to nevydržel a vzlykl.
Představa, že on tu není mě bodala u srdce. Ať si říká cokoliv, já ho zachráním, i kdyby mě to mělo stát život!

T:"Mnoho...a co je zbytek toho mnoho"povzdechl jsem si a pohladil ho po líčku"Máš na lepšího...můžeš si užívat života...a víš co...zkus na mě zapomenout...bude to tak lepší...já to sám zvládnu"

"Tini... Děláš mi to horší..." Složil jsem se k zemi a hlavu si vložil do dlaní. Rozbrečel jsem se. Už jsem to nezvládal.
Chce odejít a říká mi tu hlouposti. Nechci o něj přijít. Tak moc ho miluju...

T:"Klid Macu...to bude v pořádku...budeš volný"usmál jsem se na něj povzbudivě"Už za sebou nepotáneš tu zbytečnou zodpovědnost"

"Zodpovědnost?! Já tě chci chránit... Chci tě mít každým dnem blíže k sobě!" Vykřikl jsem bolestně.
"Macu... Pojď... Pojedeš s tátou domů, já tu zůstanu s Martinusem a aspoň se doma pořádně najíš." Pohladila mě po zádech máma, ale já její ruku setřásl.
"Nikam bez Tinuse nejdu!" Propálil jsem ji Naštvaně pohledem.
"Marcusi! Neštvi mě a padej!" Máma začala pěnit a vyhazovat z pokoje. Nezvedle jsem se a jen tupě zíral do země.
"Chci tu zůstat..." Špitl jsem, ale to už ke mě táta přišel a postavil mě na nohy.
"Půjdeme... Po škole sem můžeš na chvíli přijet." Povzbudivě se na mě usmál, ale já nechtěl. Nemohl jsem jít od něho pryč.
"Co když se to zhorší a ja tady nebudu... Co když mu nikdo něco provede?" Nové slzy našly cestu ven.
"Bude v pořádku." Pohladil mě po zádech, ale já jen stál a koukal na Tiniho.
Nedokážu si už ani představit svět bez něho... prostě to nedokážu.

T:"Jen jdi budu v pořádku"usmál jsme se na něj a doufal že půjde jelikož jsem si byl jistý že takhle kladnou tvář si dlouho neudržím...už jen z pohledu na něj se mi chtělo brečet...nechci aby se kvůli mě trápil...on si musí jít hezky svým životem a neřešit mě...já jsem pouze zápletka se kterou se nikdy neměl potkat...jsem pro něj přítěž...jsem nula

Ahoj 💦
Omlouvám se za chyby 💙
A snad se kapča líbila ❤️