Světlo v temnotě [AoKise] (KnB) ✔️

9.

Ahoj. Jsem tu zas ne s moc dobrou náladou, ale sami pochopíte proč. V příštím díle přenechám slovo druhým. Příjemné počtení!

Chvíli jsem rozmýšlel nad tím, co mi řekl. Neměl jsem slov. Kdyby chtěl, mohl se přeci ozvat. Všichni se známe už tak dlouho. Já ho zkoušel hledat. Snažil jsem se neustále. Jenže to on dělal, že neexistuje. Ostatní na mě kontakt měli a on se bude vymlouvat zrovna na takovou věc. Vsadím se, že kdybych tam nepřišel, nešel by se se mnou rozloučit. Jeho reakce byla očividná. A teď řekne, že nemůže odjet, protože to dopadlo takhle. To jako má být soucit. O to přeci nikdo nestojí. Nechci, aby se mnou byl jen kvůli tomu, co mi udělal. Co by to bylo za vztah, když by snad nebyl ani šťastný a já už vůbec ne. Být s někým z povinnosti není správné. Tohle mě opravdu ranilo.

,,Aomine, jak si to teď vůbec představuješ? Opustíš ho a budeš se mnou? Nebo sním zůstaneš a budeš se o mě starat? To, co mi tu totiž vyprávíš, se nedá nazvat jinak než totální hovadina. Já tvojí ani ničí další lítost nepotřebuji. Opravdu se rozmysli, co mi k tomu řekneš."

,,Já nevím, Kise. Jen mi prostě dej šanci to všechno napravit."

,,A jak to chceš asi udělat? Tohle se nedá napravit, ne v téhle situaci. Jak to chceš napravit, když jsi s Akashim. Chceš udělat chybu i u něj? Já ti odpouštím, takže bys měl odpustit sám sobě a začít dělat věci správně."

,,Proč jsi ke mně tak krutý?"

,,Vážně? Od kdy se z tebe stal takový ubožák. Promiň, ale tohle už je i na mě moc. Jsi ještě horší než já. Já nejsem ten krutý. Snažím se ti pomoc. Říkám ti věci tak jak jsou a ty jsi i přesto takový sobec, že dokážeš slyšet jen to špatné. Ani nevíš, jak mě bolelo vidět tě s Akashim. Jak mi bylo, když jsem se dozvěděl, že se budete brát. Jak by asi bylo tobě, kdybych ti udělal totéž. To ty jsi krutý. Jdi už! S tebou to prostě nejde po dobrém. Važ si toho, jakého máš přítele a nedělej stejnou chybu."

,,Skončil jsi. Dobře tak si užij šťastný život s tím blbečkem."

,,AOMINE! VYPADNI!"

Odešel s třísknutím dveří. Donutilo mě to k pláči. Na druhou stranu jsem si ulevil. Konečně jsem mu řekl, jak to cítím. Začal jsem přemýšlet. Mohl bych být s Yukiem šťastný. Stál při mé kdykoliv a pořád je vlastně se mnou. Lidi jsou občas tak hloupý, pořád hledají lásku všude možně, ale nikdy se nepodívají vedle sebe. Je tohle snad i můj případ? Poraďte mi.

Kéž by to bylo jako na začátku...

Pokračování příště...