Světlo v temnotě [AoKise] (KnB) ✔️

21.

Ahoj!! 

,,Já radši odejdu, stejně bych vám tu dělal dusno. Promiň Kise, až budeš chtít, abych přišel, klidně napiš. Jinak se omlouvám za to, co jsem ti řekl o Akashim. Nikdy by neudělal nic, o čemž by si myslel, že to tak nemá být. Pokud tedy chápeš, jak to myslím." 

,,Aomine?" 

,,Promiň Akashi. Tohle je asi naše sbohem. Večer se sbalím a půjdu do svého starého bytu." řekl jsem a zamířil ke dveřím. Jen na malou chvilku jsem ještě pohlédl na ty dva, abych nezapomněl na jejich krásné tváře a na věci, co jsem s nimi prožil a nakonec jsem zavřel. Každým krokem od toho domu mě tížilo srdce ještě víc. Vyčítal jsem si, co všechno jsem udělal špatně a že to slovo Všechno opravdu nádherně vystihuje. Z očí se mi spustily slzy. Znáte ten pocit, když se cítíte tak prázdný a neskutečný žár vám spaluje hrudník a sotva můžete dýchat...že každé nadechnutí bolí, jako by vás vaše nebo někoho jiného výčitky dusily? Takový pocit jsem zažíval teď. Ovšem mé výčitky byly dosti velké na to, abych to stihl napravit za jediný večer. 

Rozhodl jsem se udělat první krok a to sejít se s Yukiem a omluvit se mu za své nevítané poznámky a povýšené chování. Yukio znal Kiseho nejlíp, protože mu byl oporou a nejlepším přítelem už od vyšší střední a já se mu neustále vysmíval, místo toho, abych si od něj nechal poradit. Yukio často chodíval trénovat malé děti na hřiště kousek od mé vyšší střední. Jelikož bylo krásné počasí, určitě tam bude i dnes. 

Jen co mě zahlédl, nebyl zrovna nadšený. On mě opravdu nesnášel a já se mu nedivil. I tak doufám, že mě aspoň vyslechne. Nechal děti, ať si hrají a vydal se za mnou. Pokusil jsem se normálně usmát. Podle jeho výrazu se mi to zrovna nedařilo. 

,,Co ty tady děláš?" 

,,Ahoj...Kasamatsu poslyš...chtěl bych se ti omluvit za to tenkrát, co všechno jsem ti řekl a také za to v nemocnici. Vím, že jsi ho chtěl jen chránit. Měl jsem tě poslechnout, aspoň by neskončil tak jako teď." 

,,Mě se omlouvat nemusíš, to bys měl spíš jemu. Jenže Kise není člověk, který by si dával pozor, když je zamilovaný, takže i kdybys mě poslechl už tenkrát, nenechal by tě odejít. Je tvrdohlavý. Stalo se něco? Za mnou bys jen tak nepřišel." 

,,Stalo se toho až moc a vše jsem zavinil já svým jednáním, takže se snažím napravit aspoň to, co jde, abych mohl volněji dýchat a začít od znova. Opravdu mě to mrzí, nikdy jsem se nad tebou neměl povyšovat, všichni stejně ví, že tys byl vždy lepší člověk, než jsem já." 

,,Daiki, nikdo z nás není bezchybný, od toho jsme přeci lidi. Nemůžeme o někom tvrdit, že je lepší, když je to jen o tom, jak se na nás dotyční dívají. Avšak nejlepší je, aby věděl ty jaký jsi a být tím, co jsi. Každý z nás dělá někoho jiného, ale ty musíš být svůj. Neboj se a bojuj, nechci ztratit tak dobrého rivala." 

Byli jsme spolu ještě hodnou dobu a dost jsme si toho řekli. Díky němu jsem pochopil dost věcí. Nakonec jsem se rozhodl nevzdat se. Avšak chtěl jsem dělat věci správně, jak se mají a ne všude působit chaos. 

Pokračovaní příště...