Světlo v temnotě [AoKise] (KnB) ✔️

25.

Ahoj!!

Bylo mi Akashiho vážně líto. Nezbývalo nic jiného, než se ho pokusit utěšit. A rovnou utěšit i sebe. Bál jsem se slov jeho otce. Co když ho jednou vážně opustím? I kdyby nám to nevyšlo, pořád bych se o něj staral, pořád bych měl zájem. Nemohl bych ho jen tak opustit. Neopustil jsem vlastně ani Aomineho. Přestal jsem se strašit a věnoval se mému zlomenému kvítku. Objal jsem ho a nechal ho vyplakat. Když se uklidnil, začal jsem ho pusinkovat po celém obličeji, abych zase zaslechl jeho sladký smích. Povalil mě na sedačku a hleděl mi do očí. Miloval jsem takové okamžiky. Byli k nezaplacení. Ten tlukot srdce. Málokdo tohle se mnou dokázal udělat. 

,,Co takhle jít nahoru a trochu se zapotit?"

,,Zapotit říkáš? Víš, že bychom měli procvičovat tvé nohy, ale trochu jinak?" 

,,Akashi, ty jsi vážně zlý. Vždyť tohle je taky trénink. Nebuď na mě tak přísný." 

,,Možná nebudu, ale jen když mi něco slíbíš."

,,Copak chceš, abych ti slíbil? Víš, že pro tebe udělám cokoliv, pokud to bude možné." 

,,Vím, tohle se splnit dá. Kise, až spolu nebudeme, zůstaňme přáteli i nadále. Nechtěl bych o tebe přijít úplně. Upřímně se bojím, že tě ztratím každou chvíli, ale stále se snažím říkat, že to není pravda. Jen já nevím, jak dlouho tenhle nátlak ještě vydržím. Otec, Aomine, co se nevzdá a ty, co se po nocích trápíš a křičíš ze spaní..."

,,Promiň Akashi, poslední dobou se mi vrací jeden špatný sen stále dokola. Ale tím se netrap. Slibuji ti, že zůstaneme přáteli. I kdyby se mezi námi stalo cokoliv, nedokázal bych na tebe jen tak zapomenout, pořád se o tebe budu starat, ptát se na tebe, navštěvovat tě, ale teď nechci myslet na to, že tě jednou ztratím..."

,,Promiň, možná jsem zašel moc daleko." 

,,Chtěl jsem tě rozveselit a nakonec to dopadlo, že jsme oba smutní, měli bychom to napravit."

,,Co tím zase naznačuješ?"

,,Nic. Napadlo mě, že když se nechceš zpotit, co takhle si dát další rande, tentokrát v kině. Než jsem vrazil tvůj otec, rezervoval jsem nám lístky do kina na dnešní večer."

,,Budu moct rád, jsi zlatíčko. Ještě jednou se omlouvám za divadlo, co tu sehráli."

,,V pořádku...Akashi, nemrzí tě to? Přeci jen svatba nebo spíš už jen ta nabídka musel být velký krok, za chvíli jste se měli brát a najednou spolu prakticky nemluvíte..."

,,Nemrzí, jsem rád, že jsem přišel na to jaký je dřív, než by bylo úplně pozdě. Takový vztah by nakonec skončil hodně rychle stejně jako teď...ale to je jedno. Musíme se soustředit hlavně na sebe." 

Pokračování příště...

Pokud byste chtěli, můžete podpořit i můj nový příběh: