Světlo v temnotě [AoKise] (KnB) ✔️

13.

Ahoj!!

Chtěl jsem jít navštívit Kiseho a omluvit se mu za včerejšek, ale než jsem cokoliv stihl, viděl jsem jak jde s Akashim pryč. Sledoval jsem je. Vím, že by se to nemělo, ale chtěl jsem vědět, proč se o něj Akashi tak stará...proč všichni chápou jen jeho.

Zalezl jsem nepozorovaně do sprch a ukryl se za jednou zdí. Akashi mu pomohl s oblečením a u toho mu sem tam věnoval polibek. Nechápal jsem... nechtěl jsem vědět, co bude dál...odešel jsem za dveře. Jen jsem tiše naslouchal. Přes tu vodu jsem slyšel jen jejich smích. Možná to tak bylo lepší.  Když vyšli z koupelny, sotva se na mě podívali. Ještě k tomu to nebyl moc pěkný pohled.

,,Ahoj Kise, koukám, že už je ti líp."

,,Proč myslíš? Usuzuješ to z toho, že jsi nás sledoval v koupelně?"

,,Nebyl jsem v žádné koupelně..."

,,Udělali jsme to naschvál, abychom tě trochu rozhodili. Na koho jsi žárlil víc? Ne promiň. Bylo to ode mě zlé. Možná už chápeš, jak se cítím."

,,Kise, prosím..."

,,Promiň Akashi, ale někdo mu musí ukázat pravdu. Takhle se totiž chová on. Jak jinak se dozvíš, že nu na tobě doopravdy záleží?"

,,Moc zábavné, tak se tedy bav, ale beze mě. Nemusíš mi pořád připomínat, jak hrozný jsem. Přišel jsem se ti omluvit, ale vidím, že to nemá cenu ani cenu mě pochopit."

,,Já tě chápu, určitě i ostatní. Ty to neumíš pochopit a pak když člověk jednou udělá, co děláš ty pořád, jsi naštvaný. Tak snad teď chápeš ty nás. Možná jsem to trochu přehnal to přiznávám, ale ty to taky potřebuješ vidět."

Měl pravdu, ale kdo to chtěl poslouchat...
,,Přijdu později, promiň."
Odešel jsem. Trochu jsem nad tím popřemýšlel. Něco mi stále připadalo divné. Kdy se ti dva natolik sblížili, aby dělali takové věci. Vůbec mi to nepřišlo hrané a Akashi mi na tom taky vůbec neseděl. On není schopen dělat věci tímto způsobem. Je vždy tak upřímný a jeho pohled taky nikdy nelže. Musel jsem s ním mluvit dřív než s Kisem.

Zkoušel jsem mu volat. Nezvedal to. Psal jsem mu, ale také nic. Nechal jsem to být.

Pokračování příště...