Světlo v temnotě [AoKise] (KnB) ✔️

30.

Ahoj!!
Věnováno cerbema děkuji i za tvou podporu :33 

Nepotřebovali jsme ani slova...

Nemohl jsem mluvit a on mě zase nechtěl mučit tím, že se bude vyptávat, co se stalo. Sám nejspíš pochopil, kdo mi toto zavinil. Sundal si promočenou bundu a hodil ji na věšák. Poté odešel do vedlejší místnosti a když se vrátil byl jen v tílku a trenkách. Podal mi suché oblečení a ručník. Na chvíli odešel. Mezitím jsem se převlékl a hodil si suchý ručník na vlasy. Sklopil jsem hlavu a čekal až zase přijde. Netrvalo to dlouho a byl zpět. Přisedl si ke mně na pohovku a začal mě svírat ve své náruči. 

Neměl jsem odvahu promluvit...

Užíval jsem si jeho teplo a snažil se z hlavy vytěsnit, co jsem viděl. Kéž by to byl jen sen. Aomine se najednou odtáhl a pohlédl mi do očí. Chvíli jen tak hleděl a já se ocitl ve stresu. Nakonec mě políbil na čelo a přitiskl si mě na hruď. Chlácholil mě ve vlasech. Bylo to příjemné. Pomalu ale jistě jsem se nořil do říše snů. Už jsem jen slyšel, jak si povzdechl. Položil mě na pohovku a zakryl dekou. Dál jsem už nevnímal. 

-----------------------------------------------------

Bylo mi ho líto. Když jsem šel domů, viděl jsem Akashiho s Kagamim. Tudíž je musel vidět také, když do mě po chvíli narazil. Neměl jsem to srdce mu říct něco ve stylu: ,,Já ti to říkal." Sám jsem mu to jednou udělal, a tak jsem mu radši poskytl útěchu. Pravdou ale bylo, že jsem byl vážně naštvaný. Měl jsem za ním radši chodit každý den a pokoušet se znovu o jeho srdce. Třeba by se tohle nestalo. 

Sedl jsem si ke stolu a sledoval jeho spící tělo. Byl vážně roztomilý. Nevím, jak dlouho jsem na něj takhle hleděl, ale vyrušil mě až jeho mobil, na který přišla textovka. Byl jsem natolik drzý, že jsem si vzal mobil k sobě a textovku si přečetl. 

- Ahoj, kde jsi? Mám o tebe strach. Venku je hrozné počasí, vrať se domů co nejdřív. S láskou Akashi. - 

,,To jako vážně, ty jeden hajzle!" klel jsem nahlas, aniž bych si to uvědomil. Vytočil jsem jeho číslo a čekal, až mi hovor zvedne. Překvapivě rychlá odezva. Ještě jsem stačil zajít do koupelny, abych neprobudil Kiseho. 
,,Můžeš mi vysvětlit, co to má znamenat? Máš ještě tu drzost mu napsat něco takového."

,,Aomine?"

,,Jo jsem to já. Máš s tím snad nějaký problém? Co to jako mělo být? Myslel jsem, že ty to s ním myslíš vážně, a tak jsem se radši o nic nepokoušel, protože bych neměl šanci a pak tě vidím s Kagamim. Bohužel zjistil jsem, že vás nejspíš viděl i on. Byl úplně mimo, když do mě narazil. Neřekl ani slovo. Promáčený až na kost plakal a bylo mu jedno, že jsem já ten, kdo ho objal. Tohle jsi přehnal Akashi."

,,Nebudu poslouchat tvoje kecy, nebylo to tak, jak to vypadalo. Jedu k tobě." 

Najednou zavěsil. Praštil jsem vztekem do zdi.

Pokračování příště...