Světlo v temnotě [AoKise] (KnB) ✔️

11.

Ahoj!!

Nechápal jsem, co tu dělá, ale za jeho přítomnost jsem byl rád. Přinesl mi i dobré jídlo a ne ty nemocniční kejdy. Akorát celou dobu se díval tak provinile...tak lítostně. A to mě štvalo. Přeci tohle jsem pořád já...sice v trochu jiném stavu, ale nejsem slaboch, aby mě musel každý litovat. 
,,Akashi, jestli mě chceš litovat, můžeš jít." 
Ve skutečnosti jsem nechtěl být zase sám...

,,Kde jsi na to přišel? Nelituji tě, ale mrzí mě, jak to dopadlo a hlavně to, že jsem se k tomu přičinil."

,,Vždyť už je to jedno...nohy se mi sice jen tak nenapraví, ale to neznamená, že nebudu moc žít normálně. Už by mi ani nevadilo, kdybys nakonec zůstal s Aominem ty."

,,Jak to, že ti to najednou nevadí?"

,,Víš, ty jsi vážně fajn hráč, partner a vlastně celkově jako člověk a taky máš dost trpělivosti, což vidím. Já bohužel ne. Já už jsem tak dost vyčerpaný a Aomine mi k tomu ještě dopomáhá. Potřebuji klid. Ty jsi jediný, kdo ho může zvládnout. I když máš určitě i na lepší, sám víš, že tak špatný není. Bude s tebou šťastný."

,,Kise, ty se ho vzdáváš. On se tě totiž nevzdá. I když to tak nevypadá, pořád mu na tobě záleží. Jen se nemůže rozhodnout. Přijde mi, že by nás měl nejradši oba, ale to také nejde. Upřímně jsem z toho dost na prášky. Sám nevím, na čem jsem. A vlastně ani nevím, jestli bych s ním měl být. Dokážu žít i bez něho. Spíš záleží, jestli on dokáže žít s tím, že jednoho z nás ztratí...promiň, neměl bych tě tím zatěžovat."

,,Akashi, jsem opravdu rád, že tu jsi. Pověz, proč jsi nikdy předtím neukázal tak milou stránku. Pořád jsi musel být nejlepší, nejsilnější a přitom v tobě bylo a ještě je tolik dobra. Kdybys byl takový i dřív, zamiloval bych se spíš do tebe." 

,,Kise, takové věci neříkej. Hlavně nevím, kdo byl ten malý rozmazlený blonďatý kluk, který kradl styl ostatním. Když jsem tě viděl v Kaijo, říkal jsem si "to je kluk, který by potřeboval dostat za vyučenou a ukázat mu, kdo je pravý chlap" nakonec jsem s tebou ani nehrál a pak jsem neměl příležitost s tebou mluvit. Měl jsem to po té prohře těžký s mým otcem...nakonec jsem mu to vysvětlil a mohl jsem být sám sebou. Chtěl jsem si s tebou prohrát."

Zhasl jsem světlo u postele a dále nás obklopovala jen tma. Chtěl jsem ho trochu poškádlit. Chytil jsem ho za ruku a stáhl k sobě. Cítil jsem teplo jeho obličeje. Jeho horký a nepravidelný dech. Byl napjatý. Nebylo mu to lhostejné, což mě dosti překvapilo. Využil jsem toho a políbil jej. Jeden dlouhý, hluboký polibek. 
,,Teď klidně můžeš. Ve tmě nás nikdo nevidí, Akashi."

Jeden polibek, dokáže změnit hned několik věcí najednou...

Pokračování příště...