Světlo v temnotě [AoKise] (KnB) ✔️

31.

Ahoj!!
Věnováno MarieBulickova děkuji i za tvou podporu. 😊😊

Možná byla konečně vhodná doba na to mu částečně vyjádřit, že mě mrzí, co jsem mu způsobil. Skládal jsem pro něj báseň, jenže jsem nikdy neměl cit pro poezii, a tak jsem ji nemohl dokončit. Chtěl jsem mu věnovat aspoň těch pár veršů, co jsem zatím měl, než báseň dokončím celou. Vrátil jsem se zpět ke Kisemu, už byl vzhůru. 

,,Mluvil si s Akashim, že?"

,,Promiň, nechtěl jsem to udělat bez tvého svolení, ale musel jsem. Tys je viděl, že?"

,,Bohužel. Je to jako by mě to pronásledovalo stále dokola. Nejdřív ty, teď on...kdo to asi bude příště?"

,,Kise, tohle neříkej. Znovu bych ti nikdy neublížil. Já vážně jsem tenkrát nevěděl, co dělat. Byl jsem ztracený a sotva se z toho nedávno vzpamatoval. Vím, že to není žádná omluva, ale přesto mi věř, že jsem to neudělal schválně." řekl jsem se slzami v očích.

,,Jinak děkuji, že ses mě zastal...možná bych ti dokázal dát druhou šanci. Stejně mi pořád křížíš cestu. Nebudu ti bránit. On sem přijde?"

,,Už je nejspíš na cestě. Bojí se, že bych na tebe mohl něco zkusit." 

,,To je pravda. Možná bys spíš měl, poznal by jaké to je." 

,,Nebuď takový, Kise. Ublížilo by to jen tobě. Než sem přijde, chtěl bych ti něco přečíst. Není toho moc, ale zatím aspoň ten kousek...

Byl jsi jako mé světlo, co neustále do výše kvetlo.
I když jsem ti zasadil nespočetně ran, nikdy jsi mi nevrátil ani jednu z ostrých hran.
Nechtěl jsem tě zklamat, ale ani ti klamat. 
Mé srdce bylo nestálé, ale v hlavě jsem tě měl neustále.
Nikdy jsem se neuměl správně vyjadřovat, a tak ani dobré vztahy udržovat. 
Vždy jsem musel mít víc, až nakonec nezbylo mi nic...
Po tobě stále toužím a v noci se neopětovanou láskou soužím.

To je zatím vše, co jsem vymyslel. Doufám, že tě to nijak nenaštvalo. Poslední dobou jsem měl dost času o tom všem přemýšlet...no a nakonec vzniklo toto." 

,,Ale ne tolik, abys to dokončil. Promiň, je to moc  krásná báseň. Budu se těšit na zbytek." řekl jsem a rukou mu poručil, aby šel ke mně. Když byl u mě, obkročmo jsem si na něj sedl a dlouze ho políbil. Tento pohled se naskytl i Akashimu, který ve stejnou chvíli otevřel dveře. Neříkám, že to bylo úmyslně, ale ani netvrdím opak. 

Pokračování příště...