Ahoj!! Tak jsem zase tady, snad máte radost :33
Ano, nakonec jsem měl správný pocit...
Akashi se čím dál více stýkal s Kagamim. Občas sem chodíval s nimi, ale po čase mi to přišlo hloupé. Nikdy jsem si s Kagamim nerozuměl, za to Akashi ano. Nechtěl jsem si připadat jako páté kolo u vozu. Nevím, jestli si to Akashi uvědomoval, ale štvalo mě, že si skoro všechen jeho čas usurpuje Kagami pro sebe. Objeví se tu po bůhvíjaké době, jednou se s námi napije a teď je z nich něco jako milostný pár. Možná jsem byl sobecký, ale chtěl jsem, aby se Akashi věnoval především mě. Jenže teď to vypadalo, že o to nemá zájem.
Musel jsem si najít také vedlejší zábavu...
Zkoušel jsem Yukia, ale nezvedal mi telefon. No jo Kise, ty prostě budeš vždy sám. A proč? To je určitě karma za to, jak namyšlený a hloupý jsi tenkrát byl. Nikoho jsi nepotřeboval. Vystačil sis sám. Nebo sis to aspoň myslel, protože těch pár lidí,co bylo při tobě jsi odstrkoval a nevšímal sis jich tak dlouho, až jsi je odehnal. Jenže dost věcí se změnilo a teď by se ti hodili, avšak už máš smůlu...nakonec budeš vždy sám.
Pak přišla ta největší rána...
Chodit už jsem mohl normálně a abych zabil aspoň trochu čas, šel jsem se projít. Nejen že mě potkal déšť, ale ještě k tomu bolestný pohled na ty dva, o nichž jsem si myslel, že jsou moji přátelé a ne milenci. Akashi se líbal s Kagamim. Mělo mě napadnout, že to nebude jen tak. Nechtěl jsem hledat viníka ani na jedné straně, a tak jsem to přešel, aniž bych na sebe nějak upozornil a pokračoval v cestě dál. Nakonec to mé srdce nevydrželo a já začal plakat. Mé slzy splývaly s kapkami deště a dopadaly na už tak mokrou zem. Nedíval jsem se na cestu a když jsem se rozeběhl, do někoho jsem narazil.
Už zase tu byl on...
Jen jsem na něj bolestně pohlédl a pokračoval dál. Avšak po chvíli mě zastavil a přitáhl si mě do objetí. Tohle bylo asi to jediné, co mi teď mohlo pomoc, i když bylo od něj. Vřele jsem ho přijal a s vděkem oplatil. Nakonec si mě vyzvedl do náruče a odnesl mě z deště do jeho teplého příbytku. Proč se vždy objevíš ty, když jsem nejzranitelnější a podlehl bych snad komukoliv? Máme snad sdílet osud spolu nebo si s námi opět zahrává a později zase rozdělí naše cesty? To nemohl nikdo vědět, ale mělo cenu to riskovat znovu? To už bylo jen na nás...
Pokračování příště...
ČTEŠ
Světlo v temnotě [AoKise] (KnB) ✔️
RomantizmJednou jsme si řekli: ,,Záříš jako světlo." ,,Ty jsi zase jako temnota." ,,No vidíš, jak by tyto prvky mohli být spolu?" ,,Tak jako spolu byly doteď, budou spolu i nadále." ,,Nechci tě pošpinit ještě více." ,,Neblázni! Jsme jako světlo v temnotě. S...