Světlo v temnotě [AoKise] (KnB) ✔️

41.

Ahoj!!
Omlouvám se za pozdní vydávání, poslední dobou nějak nestíhám 😑

Celou dobu jsem myslel jen na Kiseho. Napadali mě samé hlouposti a představy. Jako má vysněná budoucnost s ním. Jak spolu trénujeme malé děti. Po tréninku se jdeme vždy projít ruku v ruce. Nakonec spolu vaříme večeři. Poté sprcha a taková ta každodenní rutina, kterou bych zbožňoval už jen kvůli tomu, že bych ji podstupoval s Kisem. Také jsem vzpomínal, co za hlouposti jsem mu řekl, když byl v nemocnici. Kéž bych to mohl vrátit. Nikdy to nebylo tak, že jsem s ním nežil naplno. To bylo právě naopak. Jen jsem se bál za ním vrátit. Bál jsem se, že bude s někým jiným a na mě dočista zapomněl. Kdybych nebyl hloupý a hned potom, co mě zachránil Akashi, mu řekl celou pravdu místo toho, abych si s ním začínal, mohlo to všechno být jinak. Nemuselo by tolik lidí trpět. Ale jak se říká, z chyb se člověk učí. 

Napsal jsem Akashimu zprávu: 

- Mrzí mě vše, co se mezi námi stalo. Měl jsem ti už na začátku říct, jak to bylo s Kisem. Znamenal jsi pro mě víc než dost, i když mi to nejspíš nevěříš. Ale je to tak. Jen Kise byl vždy pro mě ten Vyvolený. Nechtěl jsem ti ublížit a přiznávám. Jsem idiot, měl jsem se k tomu postavit líp. Promiň za to, že jsem si kolikrát dělal, co jsem chtěl a ukájel na tobě své touhy, aniž bych se tě zeptal na názor. Stydím se za sebe, ale doufám, že se s tím nějak srovnáš. Snad mi to někdy odpustíš. Věřím, že s Kagamim už budeš opravdu šťastný a také Vám přeji hodně štěstí. Rád bych ti to řekl do očí, ale na to stále nemám. Vím jsem zbabělec. S pozdravem Aomine. -

Bylo mi hned o něco líp. I když lepší by bylo říct mu to osobně, ale na to také bude určitě dost času, pomyslel jsem si. Nakonec jsem se šel věnovat básni pro Kiseho. Chtěl jsem aspoň něco udělat pořádně a nenechat to rozdělané. 

Pokračování příště...