Světlo v temnotě [AoKise] (KnB) ✔️

28.

Ahoj!!

Seděli jsme s ním ještě nějakou chvíli a u toho se pořádně najedli. Nakonec jsme skončili u mě s nějakým alkoholem. Nevím, co se dělo, ale záhadně jsme skončili všichni v jedné posteli. Díky bohu...nebyli jsme úplně nazí. Kagami se po probuzení jen opláchl a odešel, sotva se na nás podíval. Neřešil jsem to. Já s Akashim jsme se pustili do uklízení a poté jsme jen odpočívali u televize. Najednou se na mě Akashi zmateně podíval, všiml jsem si jak zhasl display mobilu.

,,Děje se něco?" musel jsem se ihned optat. 

,,Ne jen nevíš, co jsme včera večer dělali? Kagami se vypařil tak rychle a teď mi napsal promiň..."

,,Tak to vůbec netuším, jinak mi taky přišel docela zvláštní."

,,No to už je jedno." 

,,Přesně, ale podle mě se ten večer docela vydařil."

,,To ano. Poslyš, chtěl bys dnes uvařit něco speciálního?"

,,Pokud to bude stejně dobré jako tvé rty, je mi jedno, co uvaříš."

,,Víš, že mi takhle ale vůbec nepomáháš. Aspoň jednou bys mohl říct, co bys chtěl." 

,,Vždyť ti to říkám pořád, chci tebe, to mi bohatě stačí." 

,,Nevtipkuj pořád." 

,,Nevtipkuji a ty to víš. Sním od tebe cokoliv, protože je to dokonalé. Navíc se mi líbí, jak se vždy červenáš..."

,,Jsi vážně hrozný."

,,Jo a přesně proto mě miluješ, ne?"

,,Miluji tě, protože jsi ten nejúžasnější kluk na světě."  

,,Kluk? Připadám ti snad nedospělý? Jsem větší chlap než ty."

,,Takhle jsem to nemyslel. Jen jsem se špatně vyjádřil..."

,,Vím, jen tě trochu škádlím. Také tě miluji, Akashi. Dnes nemusíš dělat nic. Něco si objednáme a budeme odpočívat."

,,Ne ne. Dnes musíme zase cvičit."

,,Ale proč?" 

,,Abys mohl ještě někdy využívat své nohy naplno a hrát. Chtěl bych si s tebou aspoň jednou zahrát...tak jako dřív."

,,Proč tohle najednou říkáš?"

,,Ani nevím, mám pocit, že každou chvíli něco takového nastane. Naše poslední hra. Ne jako protihráči, ale spoluhráči."

,,A jak bychom spolu mohli hrát? Nezapomeň, že je tu i Aomine. Určitě nebude chtít hrát s někým, jako jsme my, po tom všem, co jsme mu udělali. Ani nevím, jestli to vůbec zvládnu."

,,Zvládneš to, pomůžu ti. Tohle je můj jediný sen."

Nehodlal jsem se o tom dál bavit, a tak jsem přikývl a přitulil se k němu. Nešlo mi ani nějak o hru ale spíš o to, s kým by ta hra byla a tak nějak jsem nechtěl mluvit s Aominem Natož ho vidět. Nevěřím tomu, že by se při hře o něco nepokusil. Vždy si bere, co chce a tak to zůstane...nechtěl bych mu znovu podlehnout a ublížit tak Akashimu. Pořád mě to k němu táhlo. Byl má první skutečná láska a celého mě zničil. Omotal si mě kolem prstu a nehodlal mě jen tak pustit...

Proč mám pocit, že se za chvíli něco šeredně pokazí...

Pokračování příště...