The Choice

1.

Když žijete v obřím domě na předměstí Eastbourne, právě ukončíte střední a chystáte se na Princeton, když máte skvělé, podporující rodiče a dobré kamarádky, každý by řekl, že vám nic nechybí.

A ono tomu tak i bylo. Můj život byl vždycky dokonalý. Neřešila jsem nikdy žádné větší drama, ani nemela problémy. Máma vždycky říkala, že chytré holky to mají jednodušší. A já to měla jednoduché hodně. Všeho toho jsem si vážila, i když by se mohlo zdát, že to beru jako samozřejmost.Častokrát jsem se zamýšlela, co by mohlo být ještě v mém životě lepšího. Nedokázala jsem si odpovědět a to pro mě bylo úžasné.

,,Vici, máš všechny věci? Táta tě odpoledne hodí na tenis," zeptala se máma, když mi sypala cereálie do misky.

,.Můžu si tam zajet klidně svým autem," usmála jsem si a máma po chvilce váhavě přikývla. Měla jsem před sebou prázdniny, které nezahrnovaly nic jiného, kromě golfu a tenisu. Občas se mi fakt nechtělo, ale věděla jsem, že v New Jersey je jeden z nejlepších tenisových spolků a měla bych velké plus na škole.

Oblékla jsem si jedno ze svých sněhově bílých triček s límečkem a natáhla si sukni. Poskládala věci do tašky a vzala vodu z lednice.Radostně jsem se usadila do nejnovějšího modelu bmw, které jsem dostala k osmnáctinám a rozjela jsem ke kurtům.

Po dvou hodinách jsem se upřímně těšila domů. Zapnula jsem si rádio, z kterého se okamžitě začal ozývat hlas Enrique Iglesiase. Zastavila jsem na červenou a prsty si bubnovala v rytmu do volantu. A pak jsem ho uviděla.

Kdybych jen věděla, že přesně tenhle jeden pohled mi změní celý život...

Vodní nádrž tu znal každý, ale každý normální člověk se jí vyhýbal. Okamžitě jsem zaparkovala u krajnice a můj dech se zrychlil o sto procent, když jsem vyběhla po vysoké trávě k nádrži. Už z dálky šlo poznat, že na kraji sedí mužská postava. Nevšiml si mě ani když jsem doběhla blíž. Nádrž byla rezavá a desetiletí na ní šlo dokonale vidět. Roztřesená jsem se dotkla prvního schodku na žebříku a železo pod mnou zavrzalo.

Pokračovala jsem ale dál. Nedívala jsem se dolů, protože jsem věděla, že by to byl poslední pohled v mém životě, před tím, než bych se zbláznila. Když jsem vylezla poslední kousek, hlasitě jsem vydechla. Podívala jsem se před sebe a poznala kluka. Po okraji jsem se roztřeseně vydala za ním.

,,No konečně, kdyby se ti to mělo stopovat, byl by to propadák," řekl, aniž by se otočil.

,,Děláš si srandu? Přišla jsem tě ... zachránit," vydala jsem ze sebe udýchaně.

,,V tomhle oblečení?" pousmál se a až teprve teď jsem viděla jeho tvář.

Hloupě se usmíval a zvedal obočí. Husté hnědé vlasy rozházené do všech stran a tričko měl lehce špinavé od rezi.

,,Budeš tam dlouho stát, nebo si půjdeš taky sednout?" zeptal se a znovu se otočil.

,,Proč bych tu měla sedět? Nejsem šílenec," řekla jsem rozhodně.

,,Tím budeš, pokud se teď vydáš dolů, aniž bys viděla, jak skvěle tvoje město vypadá odtud.," pokrčil rameny.

Chvilku jsem ještě stála, ale nakonec jsem zavrtěla hlavou a pomalým krokem se vydala k němu.

Sedla jsem si a se zavřenýma očima jsem spustila nohy podél nádrže.Bylo ticho a když jsem se rozhlédla, hlasitě jsem se rozesmála. Vidět všechno z téhle výšky bylo nepopsatelné.

,,Proč tu sedíš?" zeptala jsem se.

,,Ze stejného důvodu, proč ty se teď směješ," odpověděl jednoduše.

,,Jsi blázen, že jsi sem vylezl," zamračila jsem se ,,Ani se to nesmí."

,,Podle mě jsi stejný blázen jako já," pokrčil rameny.

,,Myslela jsem, že skočíš," oponovala jsem a křečovitě se držela kraje.

,,To asi až příště," rozesmál se znovu.

,,Nikdy jsem tě tu neviděla..."

Díval se do dálky a mlčel. Vypadalo to, jakoby přemýšlel a já si nebyla jistá, jestli jsem se vážně nezbláznila.

,,Jsem Harry," řekl nakonec.

,,Victoria ...."

A tak jsme tam seděli. Na kraji staré vodní nádrže. A to bylo poprvé, co jsem potkala Harryho. Poprvé, co jsem porušila pravidla a poprvé, co jsem si uvědomila, že se mi to líbí.