The Choice

26

,,Fajn, pokud si tohle přeješ, jdeme na to," řekl nakonec a tím mě tak trochu odrovnal, protože to bylo to poslední co bych čekala. To, že se ještě pousmál bylo ještě divnější, ale sama sebe jsem imaginárně poplácala po rameni, jak skvěle mi to vyšlo. Harry si sedl na místo, které mu bylo nabídnuto a já přesně naproti němu.

,,Tak, řeknete nám něco o vás?" usmál se muž, který se nám představil jako David.

,,Jsem Viktorie, jak už jsem říkala a přišla jsem sem se svým kamarádem, který to má v životě trošku těžší a ... no raději bych to nechala na něm," řekla jsem a najednou mi bylo Harryho líto. Křečovitě tiskl prsty na rukou k sobě a hrál si s prstenem, bez kterého jsem si ho už ani nedovedla představit. Najednou jsem se nesnášela za to, co jsem udělala, jak málo jsem o tom přemýšlela a sama sobě jsem přiznala, že tohle byl ten nejhloupější nápad, který jsem měla. Zvedla jsem se a podívala se na Davida.

,,Omlouvám se, asi to byla chyba sem jít," sklonila jsem hlavu a znovu se podívala na Harryho, který vydechl a zdálo se, že v tom trapném tichu, které nastalo se snaží přemýšlet.

,,Viktorie, sedni si, když už jsme tady, neutečeš přeci," pousmál se nakonec Harry.

,,Omluvte ji, trvalo mi hodiny ji sem dostat, ale protože mi na ní záleží, přsvědčil jsem ji nakonec," řekl Harry a já se rozkašlala.

,,Co prosím?" vydechla jsem a ač se snažil hrát, jak moc je tahle situace vážná, bylo vidět, jak zadržuje smích.

,,Nemá cenu, abych se tu představoval, abych to uvedl na pravou míru, jsem tu jako doprovod, tudíž bych byl rád, kdybychom se zaměřili na moji kamarádku," dodal a já začala panikařit.

,,Myslím, že jste ..." nedořekl David, když mu Harry opět skočil do řeči ,,Neboj Viki, víš, že jsem tu pro tebe, jsi silná, nesmíš se bát o tom mluvit," řekl zase a tím mi odhalil jeho herecké výkony, které se mi ani trochu nelíbily, navíc se natáhl tak, aby mi na povzbuzení stiskl ruku. Po další trapné chvilce ticha, kdy se na nás všichni nechápavě dívali, jsem se rozhodla přistoupit na Harryho hru.

,,Víte, stalo se mi pár věcí, které bych nechtěla říkat, spíš jde o to, co se děje teď. Víte, já jsem tak trochu cestovatelka..."

,,To musíš poznávat spousty krásných míst, to jsi šťastný člověk," přerušil mě Harry.

,,Nejsem šťastná, protože nemám ani pořádně doma, jak pořád jen cestuju a nikde nezůstávám, tak nikde nemám svoje doma, což je trochu stresující..."

,,Doma je přece všude tam, kde se cítíš dobře," dodal zase Harry a dál maskoval svůj úsměv.

,,Víte, já taky píšu, občas jsou moje články skvělé, ale někdy pěkně na nic. Taky dělám hodně nesmyslných a nebezpečných věcí, jsem taková prostě hodně nezodpovědná ..."

,,Ale to nic, Viktorie, nebuď z toho smutná, navíc já si myslím, že když překonáváš svoje hranice, dělá tě to silnější ..."

,,Ne Harry, to si uplně nemyslím, já vlastně občas nemyslím vůbec ..." překřížila jsem ruce na hrudi a Harry přikývl ,,Aspoň na něčem se konečně shodneme," řekl tiše a ukázal prst, který následně schoval do dlaně, což mělo znamenat, že ani třetí pokus mi nevyšel.

,,Hele vy dva, já nevím, o co tady jde, ale řek bych, že jste ve špatný skupině," ozval se muž sedící vedle Davida.

,,Ne to určitě ne, jste ,,Spokojená duše" ne?" zeptala jsem se nechápavě.

,,Ano, to jsme, ale ..."

,,No tak vidíte..."

,,Ale my jsme spolek pěstitelů vybraných čajů ..." řekl David a já až teď pochopila všechny ty nechápavé obličeje.Harry propukl v hlasitý smích a já začala zmatkovat.

,,Ale proč se jmenujete teda ..."

,,No protože čaj dokáže upokojit duši... Proto jsme také v čajovně ..."

,,Já myslela, že chcete být na nějakém neutrálním místě a ..."

,,To je v pořádku, i tak vám budeme držet pěsti, ať vám vše v životě vyjde tak, jak má ... a buďte vděčná za takového přítele, jako je Harry, i když vás teda nechápu ..."

V ten moment jsem myslela, že začnu řvát, jak moc mě rozčiloval Harryho smích a hloupý výraz. Rychle jsem si vzala věci a bez pozdravu zamířila ven. Harry mě následoval a venku se rozesmál ještě mnohem víc.

,,Ha ha ha, tak já ti chci pomoct a nakonec jsem za idiota ..."

,,No tak, byla to docela sranda," šťouchl do mě Harry a přidal se vedle mě a následoval moji rychlou chůzi. Mlčela jsem, ale musela jsem uznat, že má pravdu. Ovšem jen pro sebe, rozhodně ne nahlas.

,,Hele a teď narovinu..." řekl po chvilce ticha a postavil se přede mě, abych dál nepokračovala v chůzi.

,,Děláš to fakt kvůli mně, nebo kvůli sobě, Viktorie?"