The Choice

16

Ačkoliv jsem se rozhodla nedívat se, jak se Harry řítí střemhlav dolů, nedalo mi to a stejně jsem nakonec stála na mostu a bez dýchání pozorovala, jak padá.

,,Bylo to skvělý, Viktorie! Ani nevíš, o co přicházíš. Podle mě nejlepší, na kterým jsem zatím byl," řekl s úsměvem, když jsme se vraceli k autu. Jen jsem zavrtěla hlavou a sedla si na místo spolujezdce. Harry se ještě chvilku bavil s tím mužem a nakonec usedl za volant.

,,Zajdem někam na jídlo?"zeptal se, když nastartoval.

,,Raději bych jela domů, nebylo to správné.." řekla jsem svoji myšlenku. Harry mlčel a pozoroval mě, nakonec ale přikývl a rozjel se.

,,Nemusíš mýt blbej pocit, že jednou děláš něco podle sebe, Viktorie," řekl Harry, když jsme se blížili k domu.

,,Neznáš mě, nevíš, z čeho mám a nebo nemám špatný pocit," zamračila jsem se. Harry se krátce zarazil, ale jeho pohled byl klidný.

,,Promiň, jen jsem z tebe hodně zmatená, i z toho všeho, co dělám," přiznala jsem, když jsme zastavili.

,,Neomlouvej se nikdy za nic, Victorie. Ne mně," pousmál se Harry a prsty mi oddělal pár pramínků z obličeje.

,,Měl bych ti říct, ať se na mě vykašleš, ale nechci."

,,Neudělala bych to, na to mě až moc zajímáš," řekla jsem tiše a vystoupila.

,,V tom případě se ozvi, až ..."

,,Až bude ten správný čas?" dokončila jsem za něj větu. Harry se ještě naposledy usmál a odjel.

...

,,Tohle bylo naposledy, Viktorie!" řekla přísně máma, když jsem se vrátila domů.

,,Nepoznáváme tě! Tohle snad ani nejsi ty, už tě s tím klukem nechceme vidět..." přidal se táta.

,,Nemusíte se bát, odjíždí," řekla jsem jen a než stačil kdokoliv z nich něco říct, šla jsem nahoru.

O pět dní později

Bylo divné, vědět, že tentokrát je to Harry ten, kdo čeká, až se ozvu, ale já se k tomu neměla. Strašily mě dny, které utíkaly a při vědomí, že půlka měsíce už je pryč, mi bylo na nic. Nebyla jsem si jistá, jestli chci tohle všechno podstupovat a samu sebe tak dohánět do depresí.Musela jsem si přiznat, že mě Harry zajímal možná víc, než by měl. Naši byli na chatě, na kterou jsem nemusela díky tenisovému turnaji, který jsem sice vyhrála, ale radost jsem z toho ani neměla a já jen ležela a přemýšlela.

,,Ahoj Vici, táta musí odjet naléhavě na jednu konferenci a já pojedu s ním, zvládneš to tu, že?" zeptala se máma, která si sotva vybalila jeden kufr a balila další.

,,Samozřejmě..." odpověděla jsem jen a byla ráda, že budu zase chvilku sama.

,,Budeme pryč tři dny, kdyby cokoliv, dej vědět..." pokračovala, mezitím, co si skládala věci.

,,A ještě abych nezapomněla, volal nám zahradník, že jsme na chatě zapomněli zhasnout, tak kdybys tam mohla zajet na otočku, bylo by to milé ..."

,,Jasně, zvládnu to," ujistila jsem mámu a ta se na mě jen vděčně podívala.

Ležela jsem a snažila se pochopit rozvrh, který jsem dostala před pár dny. Oči mi každou chvilku směřovaly na mobil a několikrát jsem si na displeji představovala Harryho číslo.Nakonec jsem ho ale stejně vzala a vytočila.

,,Už je ten správnej čas?" ozvalo se na druhém konci a hned jsem si představila jeho úsměv.

,,Nechtěl by jsi na dva dny k nám na chatu?" vypadlo ze mě a hned na to jsem nervozitou silně stiskla víčka k sobě. Bylo ticho a čím dýl trvalo, tím jsem byla nervóznější. Asi jako když jsem Harryho z ničeho nic pozvala na oslavu.

,,Vyzvednu tě kolem třetí," řekl nakonec a já vydechla všechen nahromaděný vzduch s rukou na telefonu, aby to náhodou neslyšel.

,,Super," snažila jsem se znít neutrálně.

,,Budu se těšit, Viktorie," řekl a zavěsil.