The Choice

18

Seděli jsme naproti sobě u stolu a oba jsme mlčeli. Od té chvilky v mém pokoji jsem si byla jistá, že nejen mě se v hlavě mísí milion myšlenek, ale i Harrymu, který se choval tak zvláštně, že jsem měla pocit, že v jednu chvíli mi chce být nablízku, ale v tu druhou se ze všech sil snaží, aby se ode mě držel patřičně daleko a mluvil jen v nejnutnějších případech. Ve výsledku bylo ale nejvíc situací, kdy se hloupě usmíval a díval se na mě, i když jen mlčel. A já z toho samozřejmě byla nesvá.

,,Jsi nervózní?" zeptal se po chvilce Harry a já rychle zavrtěla hlavou.

,,Nevím, proč se ptám na něco, co je zřejmý," řekl si pro sebe a zasmál se. Proklínala jsem se za to, jak moc jsem průhledná a jak málo umím předstírat.

,,Chutná ti to?" zeptala jsem se, abych zahnala tuhle pro mě trapnou chvilku.

,,Je to divný, jedl jsem už lepší věci," pokrčil rameny a já si až teď všimla, že vejce s kaviárem, které jsem připravila zůstaly skoro nedotčené.

,,Nechutnají ti vajíčka?" zeptala jsem se překvapeně.

,,Nechutná mi to co je v nich nacpaný," ukázal vidličkou.

,,Vždyť to je nejdražší kaviár, co se dá sehnat!" zvedla jsem nechápavě obočí a Harry moje gesto zopakoval.

,,To že je to drahý ještě nemusí nutně znamenat, že je to dobrý," usmál se.

,,To je pravda, ale neznám nikoho, kdo nemá rád kaviár ..."

,,Možná znáš jen špatný lidi, mě teda přijde pěkně divný jíst rybí jikry, ale chápu, že někomu to může připadat delikátní ..." podíval se na mě a čekal na moji reakci.

Mě dokonale přešla chuť na večeři přede mnou a Harry se rozesmál mému výrazu.

,,Co kdyby jsme zajeli někam nakoupit? protože jsem si jistej, že nic moc normálního tady mít nebudete ..."

,,Myslím, že je tu toho dost, nebo si můžeme něco objednat," navrhla jsem, ale Harry se s jeho lehkým úsměvem zvedl od stolu a po chvilce už si bral klíčky od auta a chystal se odejít.

,,Počkej, já se teda obléknu a půjdu s tebou," řekla jsem nakonec a Harry si mě přeměřil ,,Seš oblečená," zvedl nechápavě obočí. Legíny a triko jsem ale nepovažovala za oblečení ve kterém můžu vyjít mezi lidi, ani teď, když už byla venku poměrně tma.

,,Ah, promiň, já si oblek zapomněl, tak snad neva, když půjdu jen takhle, v džínách," rozesmál se a přešel pár kroků ke mě, aby mě chytil za ruku a zatáhl ke dveřím. Obula jsem si rychle jedny z mnoha tenisek, které jsem tu měla a doběhla Harryho, který už čekal v nastartovaném autě.

,,Seš jak z jinýho světa, Viktorie," podíval se na mě Harry s úsměvem a já okamžitě ztuhla. Nevěděla jsem, jak to myslel a nějak jsem neměla odvahu se zeptat. Poslední dny strávené s Harrym byly o tolik jiné, než dny před tím, než jsem ho poznala. Bylo mi s ním dobře a celé moje já cítilo, že chce být tomu klukovi s rozházenými vlasy blízko, i když občas přišel s větou, jako je tahle.

,,Bylo to myšlený jako kompliment. Aspoň myslím ..." rozesmál se a po chvilce už parkoval na prázdném parkovišti před obchodním domem, který za chvilku zavíral.

Chodili jsme rychle mezi uličkami. Teda spíše já jsem musela být rychlá, abych stačila Harryho normální chůzi. Košík se pomalu plnil všemi normálními věcmi, z kterých jsem doufala, že nebudu muset vařit, protože to jsem nikdy nedělala a tudíž jsem věděla, že to ani nebudu umět. Jako poslední věc do košíku hodil velké balení gumových medvídků a zamířili jsme k pokladně. Mladá prodavačka nemohla z Harryho spustit oči a já byla ráda, když konečně namarkovala poslední věc. Vytáhla jsem zlatou kartu a chystala se zaplatit, když mi ji Harry vzal z ruky a vytáhl tu svoji obyčejnou. Zaplatil, poděkoval, mile se usmál a teprve až pak mi ji vrátil. Naskládali jsme věci z košíku do auta a konečně se vydali zpátky na chatu.

Když jsme zastavili a Harry vypnul motor, zůstal v tichosti sedět.

,,Viktorie," oslovil mě, aniž by se na mě podíval.

,,Mám takovej pocit, že se něco mění a že už spolu nemluvíme tak, jako na začátku. Nebo mám spíš pocit, že se už nesměješ a moc přemejšlíš," řekl podíval se na mě.

,,To je asi pravda," souhlasila jsem.

,,Odpovím ti na tvoje otázky, až skončí tenhle víkend. Do té doby chci, abys přestala tak nad vším uvažovat. Je jasný, že my dva jsme úplně jiný světy. Rozdílný. Spojují nás snad jen ty gumový medvídky, ale přes to je mi s tebou fajn. Tak se tyhle dva dny prostě uvolni a přemýšlet můžeme pak, dobře?" usmál se a stiskl mi ruku, kterou jsem měla položenou v klíně.

,,Dobře," řekla jsem po chvilce a usmála se.

Ještě chvilku jsme seděli a stejně jsme oba určitě přemýšleli. Pak Harry otevřel dveře a vystoupil, ještě předtím, než dveře zavřel se ale naklonil zpátky a s úsměvem řekl ,,Seš hezká, vařit nemusíš umět, to já zvládnu."