The Choice

19

Harry udělal skvělé kuře a já jsem naprosto plná, umyla nádobí. Talíře jsem umývala trošku dýl, i když už byly dokonale čisté. Poslední asi hodinu jsem si uvědomovala, že se mi Harry líbí víc, než by se mi líbit měl. Nezáleželo mi na tom, že měl rozházené vlasy, ani na tom, že měl špinavé triko od vaření. Pozorovala jsem každý jeho pohyb, až mě samotné to přišlo ujeté. Už jsem nazpaměť znala jeho tetování, které vykukovaly z trička a to mě nakonec dohnalo ještě k většímu stresu.

,,Páni, nikoho jsem neviděl tak dlouho mýt nádobí," rozesmál se Harry ,,Chápu, že máte ženskou na vaření, úklid a tak a že to normálně neděláš, ale věř mi nebo ne, takhle leštit to zas nemusíš," dodal. Zastavila jsem vodu, silně stiskla víčka k sobě, protože jsem si snad myslela, že mě to probere, odložila talíř a prudce, jakože nic, jsem se otočila na Harryho. Opíral se o gauč, ruce měl v kapsách svých džínsů a pozoroval mě. Nastalo ticho, docela trapné. Možná jen pro mě, protože Harry stál, přihlouple se usmíval a vypadal v pohodě, zatímco já jsem se přemlouvala k tomu, abych se tak začala chovat taky.

,,Nemáš hlad?" vypadlo ze mě a Harry zvedl nechápavě obočí. V ten okamžik jsem ze sebe udělala ještě většího idiota a v duchu jsem si dala facku. ,,Jasně, teď jsme dojedli ... a já si asi půjdu lehnout, protože vidíš, že je toho na mě dnes už nějak moc," usmála jsem se a po chvilce se otočila k odchodu.

,,Vlastně jsem si říkal, jestli se nechceš mrknout na nějakej film. Všiml jsem si, že tu máte docela pěknou sbírku," zastavil mě Harryho hlas.

,,Jo, to by asi šlo," řekla jsem po chvilce s vědomím, že jsem odsoudila samu sebe.

Harry vybral Forresta Gumpa a oba jsme se pohodlně usadili na gauč. Ačkoliv tenhle film vždycky patřil k mým oblíbeným a mohla jsem ho vidět i tisíckrát, zrovna dnes jsem se nemohla absolutně soustředit. Moje myšlenky byly neustále někde mimo. Přemýšlela jsem o Harrym sedícím vedle mě, který vypadal, že se opravdu dívá. Odkud je, co je zač. Co se mu hodí hlavou, co jeho rodina. Jestli se k němu hodí práce, kterou dělá a jestli je v ní dobrý. Jaká byla jeho poslední přítelkyně a jestli měl někdy opravdové přátele. Do teď jsme se viděli vždycky jen na pár hodin, být s Harrym ale dýl, bylo jiné. Začínala jsem být posedlá touhou vědět o něm to, co tolik skrýval. Co mělo znamenat to, že nemůže zůstat. V hlavě jsem si dělala scénáře a všechny vždycky zněly až moc stupidně.

,,Viktorie, začínám mít pocit, že jsi nějak mimo," řekl najednou Harry a já si uvědomila, že už taky nesleduje obrazovku, ale všiml si mě, jak se dívám do prázdna. Předpokládám, že jde momentálně film nějak mimo tebe a to, o co jsem tě žádal asi úplně neklapne," řekl do ticha, když stopnul televizi.

,,Promiň, já se vážně snažím," řeknu nabroušeně a omluvně zároveň.

,,Kdybys jen sakra věděla, jako se mi nechce ti odpovídat. Ne tobě," řekl Harry po chvilce ticha a na čele se mu objevila vráska.

Byla jsem si jistá, že stejně jako mě, i jemu tohle přijde kýčovité a divné. To, jak se snažíme dělat, že je všechno v pořádku. Že já nemám žádné otázky a že je všechno prostě ideální. Že je tu přátelská atmosféra a  hrát si na to, že nadcházející dva dny mě nebude nic zajímat a že se budeme prostě jen bavit a smát se. Já jsem ale bohužel nikdy nepatřila mezi ty lidi, kteří byli trpěliví, nebo jsem si až teď možná uvědomovala, že mě nikdy nic nevyvádělo z míry víc, než to, že o Harrym absolutně nic nevím. Že nechápu jeho reakce, kterých jsem byla svědkem a čím dýl jsme spolu trávili čas, tím více mi bylo jasné, že jsme každý absolutně jiný. A že mi to nevadí. Že mi nevadí, že je tak trochu šílený. Že mi nevadí, že se jen tak s úsměvem na rtech pouští ze skály.

,,Proč jsi jezdil se mnou, když jsi věděl, že budu mít otázky?" zeptala jsem se trošku naštvaně, protože celá tahle situace mě zaváděla do krajů, které jsem neměla šanci v mém světě poznat.

,,Protože jsi chtěla, abych jel..."

,,A ty jsi nechtěl?" zvednu hlas. Začíná ve mě vřít vztek a připadala jsem si hloupě a až moc průhledně.

,,Viktorie, já poslední dny dělám jen to, co chci. To, o čem vím, že není zatraceně ani trošku správný. Že ty nejsi ta, co by měla patřit do mýho života. Snažím se ignorovat moji hlavu, která mi neustále dokola říká, jak není ani trochu dobrý bejt v tvojí blízkosti. Ale jsem, protože to chci. Konečně jednou v mým životě chci něco, o čem vím, že je špatný," dořekne Harry a já se zarazím. Jednak protože mě zaskočí a taky proto, že vůbec nerozumím tomu, co říká.

,, Nerozumím ti, Harry," řeknu a cítím, jak mě začínají pálit oči.

,,V tom případě ti o sobě řeknu všechno, Viktorie, ale neslibuju ti, že mě potom pochopíš, protože jsem sakra přesvědčenej, že to tak nebude," řekl pevně a já si přitáhla deku blíž k sobě. Byla jsem připravená slyšet všechno to, co mě až příliš zajímalo. Byla jsem připravená kompletně poznat Harryho Stylese.