The Choice

6

 Kytku jsem hodila do vázy k tátovi do pracovny a po cestě do mého pokoje jsem si uvědomila, že ani nevím, kde máme sraz. To byl přesně Harry a jeho domlouvání, které mě už začínalo vytáčet. Při přehrabování ve skříni, mi najednou připadalo, že nemám nic, co jsem schopna obětovat ke zničení. V hlavě jsem si představovala, kde všude bych to mohla zničit, přesně, jako moji tenisovou sukni.

Nakonec jsem si dala džínové šortky, tílko a svoje dlouhé vlasy stáhla do culíku. Kolem pasu jsem si převázala košili, o které jsem ještě netušila, jak moc se mi později bude hodit. Když jsem vyšla, po tom, co jsem mámě řekla, že jdu za holkama, rozhlédla jsem se kolem a netušila, kam jít. Nakonec jsem šla na stejné místo před obchod, kde jsem Harryho viděla naposledy a byla jsem ráda, když tam stál.

Klasicky potahoval z cigarety a neodhodil ji, ani když mě viděl.

,,Ahoj, jsem tu už docela dlouho," konstatoval, ale lehce se pousmál.

,,Neřekl jsi mi, v kolik mám přijít," bránila jsem se, ale Harry se jen pobaveně rozesmál, mezitím, co odemkl svoje auto.

,,Jedeme někam?" zeptala jsem se, spíš zbytečně, když už sedal za volant. Obsadila jsem tedy místo spolujezdce a cítila se zase trochu nervózně.

,,Můžeš se začít ptát, Viktorie," řekl Harry hned, když nastartoval.

,,Ne, to je dobrý," zavrtěla jsem hlavou.

,,Vím, že máš hodně otázek, tak nechápu, proč nezačneš," zvedl obočí.

,,Není to slušné, někoho tak zpovídat," pokrčila jsem rameny a Harry se pousmál ,,Víš, jaká by byla nuda, kdybychom dělali jen slušný věci?"

,,Být slušný neznamená nutně být nudný," zamračila sem se, ale jeho klidný výraz neopouštěl tvář.

,,Proč jsi tady?" zeptala jsem se po chvilce ticha.

,,Měl jsem to v plánu," odpověděl jednodušše.

,,Jaký je tvůj plán, Harry?"

,,Pracuju, živím se tím, že cestuju, Viktorie."

,,Proč měsíc?"

,,Protože měsíc je jediná doba, po kterou dokážu fungovat na jednom místě ..."

,,Nerozumím tomu," řekla jsem tiše a Harry hned na to zapnul rádio, které sice přerušilo moji další otázku, ale ne moje myšlenky.

Opřela jsem si hlavu o okýnko a přestala vnímat. To, jak domy podél silnice vystřídaly stromy, i to, jak se běžný hluk z ulice změnil na ticho, doprovázené jen dalším tichem.

,,Viktorie, jsi v pořádku?" přerušil moje přemýšlení Harry a já s sebou prudce trhla.

,,Samozřejmě ... kde to jsme?" hrklo ve mně a podívala jsem se na hodinky. Ty mi oznamovaly, že už jedeme přes dvě hodiny a Harry nevypadal, že by chtěl zastavit.

,,Kde to sakra jsme?" zeptala jsem se znovu vylekaně.

,,Jsme v autě, zatím, ale jestli jsi se chtěla zeptat, kam jedeme, tak se to dozvíš za chvilku," řekl a prsty dál bubnoval v rytmu písničky, která se rozléhala autem.