The Choice

10

Chvilku jsem jen stála a dívala se na něj. To, jak zabouchl dveře a rukou si prohrábl vlasy, které mu spadaly do obličeje mi přišlo fascinující, stejně jako všechna jeho tetování, která šla vidět díky jeho ohnutým rukávům. Porozhlédl se a trvalo mu pár vteřin, než vyhledal můj pohled. Lehce se usmál a rozešel se za mnou. Snažila jsem se mým nohám poručit, aby mu šly naproti, ale jakoby zdřevěněly a zůstaly stát na místě.A i tak jsem měla pocit, že se potřebuju něčeho chytnout.,,Dívejte na toho frajírka, co přijel, ten by stál za hřích," ozvala se Sofie, která ještě společně s ostatními dívkami z mé rodiny seděla na dece a jejich pohled směřoval přesně tam, kam můj. Měla jsem pocit, že mám chuť říct, ať mlčí a do tváře se mi určitě nahrnula červeň, když jsem zjistila, že mi její slova vadí.

,,Viktorie," řekl Harry moje jméno, když přišel ke mně.

,,Harry ..." pousmála jsem se a rychle se napila vody, aby můj hlas nezněl tak trapně přiškrceně.

,,Nevím, jestli je správný tu bejt," porozhlédl se a ruce dal do kapes džínsů.

,,Dáš si něco k pití?" zemluvila jsem jeho pochynosti a Harry jen kývl. Rozešli jsme se ke stolu s pitím a já se nemohla zbavit dojmu, že je tahle sitauce, tak trošku trapná.

,,Víno, pivo, nebo...?"

,,Řídím, dám si jen vodu," usmál se a vzal si ode mě nabízenou sklenici vody.
,,Jste bohatí," řekl spíš pro sebe, když viděl to, čemu naši říkali standart a na co já jsem byla zvyklá.
Dokonale posekaný trávník, gril s obsluhou, bazén ... a tomu všemu dominovala obří vila.
,,Asi ano," pokrčila jsem rameny.

,,A jste šťastný?" překvapil mě svojí otázkou, ale v ten moment nás přerušil Sofiin hlas.

,,Ahoj, sestřenka nás asi nepředstaví, tak to tedy udělám sama - jsem Sofie," usmála se doširoka a hned Harryho objala.
,,Kdybys chtěl, můžeme zajít na drink ..." řekla a já vytřeštila oči ,,Je ti 16, takže bys slovo drink neměla ani používat, nemluvě o tom, že zrovna jsi jeden dopila" napomenula jsem ji, ovšem ne nějak hanlivě.

,,Všechno zkazíš, fajn ... ale neříkej to na mě," usmála se a zmizela zpátky na deku.

,,Byla ... milá," řekl Harry po chvilce, co se snažil najít to správné slovo, jakým by Sofii označil.

,,A támhle to je určitě tvoje máma," podíval se Harry pohledem za mě a já se otočila. Sledovala nás a snažila se být nenápadná.

,,Když ti to nebude vadit, představila bych tě. Jsem si jistá, že bude klidnější a taky ukojíme její zvědavost. Musím tě ale upozornit, že to možná bude trošku složitější, ale je milá ..."

,,Stejně jako Sofie?" rozesmál se Harry.

,,Ne, máma je jinak milá," zavrtělaj sem hlavou a oba jsme se vydali jejím směrem.

,,Á, Vic, vidím, že jsi si přivedla kamaráda," hrála máma překvapenou a na chvilku se na nás otočila společně i s jejími kamarádkami.

Slušelo jí to. Její blonďaté vlasy byly upravené v dokonalých loknách a na sobě měla dlouhé květinové šaty. Na můj vkus až příliš namalovaná, snažíc se zakrýt svoje vrásky.

,,Jsem Harry, těší mě," usmál se Harry a natáhl ruku.

,,Danielle," podala mu máma ruku.
,,Jsi odtud, Harry? ještě jsem tě tu neviděla ..." začala se zajímat a mně bylo jasné, kam tato konverzace bude směřovat.
,,Nejsem odtud, jsem tu jen na pár dní, pracovně..." odpověděl Harry a tvářil se klidně, i když se mi zdál lehce nervozní.
,,Takže nestuduješ? kolik ti je? a čím se tedy živíš?" začala sypat otázky a já do ní lehce žduchla.
,,Zajímá mě Vic, koho jsi si přivedla," usmála se a nezdálo se, že jí to připadá hloupé.

,,Nestuduju, je mi 24 a řekněme, že jsem ... cestovatel," odpověděl Harry a já zachytila mámin překvapený výraz.

,,My jdeme něco sníst, ty se věnuj hostům, mami," řekla jsem rychle a táhla Harryho pryč.

,,Tak to bylo trapné," řekla jsem nahlas a promnula si obličej.

,,Opravdu byla jinak milá, než Sofie. Skoro se bojím poznat zbytek rodiny," zavtipkoval Harry.

Když jsme se najedli, byla už tma. Zahradu osvětlovaly světelné řetězy a vše vypadalo kouzelně.

,,Začíná mi být zima, skočím se převléct a za chvilku jsem tu," řekla jsem a zvedla se z deky, na které jsme seděli. Harry jen přikývl a já se vydala k domu.
Přišel mi zvláštní. Moc nemluvil a vtípků dnes bylo o dost míň, než jiné dny a i když se snažil usmívat, přišlo mi to hrané. Chvilku jsem měla pocit, že se na něj mám i právo zlobit, protože jsem se akorát hloupě snažila říkat vtipy, které vtipné nebyly, což dokazovalo to, že jsem se smála jen já. Že jsem hledala stále nová a nová témata ke konverzaci a Harry jen přikyvoval.
Nebo to, jak neustálě sledoval hodiny. Mohl říct, že nepřijde, nenutila jsem ho.

Nahoře v pokoji jsem si svlékla narůžovělé šaty a na sebe hodila džíny a mikinu. Sandálky vystřídaly pohodlné tenisky a vlasy, které mi doteď spadaly až do půli zad, jsem stáhla do culíku.Mámě se to asi zamlouvat nebude, ale doufala jsem, že si toho nevšimne.
   Když jsem se rozešla dolů, přešla terasu a všimla si, že Harry už není sám, ale v hloučku lidí společně s mým tátou, pousmála jsem se.
Stál, obcas se usmál  a já si říkala, že je to fajn, dokud jsem si toho nevšimla.

Jestli se mi dnes zdál nesvůj a nervózní, teď se to rozhodně znásobilo.
Ruce se mu chvěly.
Všichni kolem něj mluvili a smáli se, ale on, jakoby byl od všeho stovky mil daleko jen stál a já věděla, že Harry, kterého jsem poznala tu teď není.
Vystřídal ho někdo nervózní, vyplašený a nesvůj.

,,Harry!" vykřikla jsem, když se v jeho ruce roztříštilo sklo ze skleničky, kterou svíral až moc silně.