The Choice

15

U mě to většinou bylo tak, že jsem si byla vždycky vším jistá. Rtěnkou, kterou jsem zvolila. Sportem, kterému jsem se rozhodla věnovat. Přihláškou, kterou jsem odeslala i všemi svými prioritami. Dnes jsem si byla jistá tím, když jsem nasedla do auta Harryho Stylese, kluka, kterého jsem neznala a měla jsem pocit, že chci znát každý kousek z jeho života.

Chtěla jsem rozumět jeho chápání i důvodům, proč se rozhodoval tak, jak se rozhodoval. Čekala jsem, že promluví, že řekne něco, aby se omluvil, nebo se aspoň zeptal, jestli je všechno v pohodě. Ale on se nezeptal a ani nevypadalo, že by se chystal. Možná mu to bylo jedno a nebo to tak prostě bylo lepší.

Odmítla jsem už sedmý hovor od mámy a tátovi neodepsala na esemesku. Místo toho jsem hodila telefon na zadní sedadlo a zapnula rádio.

,, Proč jim to nezvedneš?"

,,Protože bych pak měla výčitky a ty mít nechci," pokrčila jsem rameny a Harry vypadal, že nad něčím přemýšlí.

,,Asi neumím dělat moc dobrej dojem, ale chápu to, běžně lidi nerozbíjej na oslavách stiskem skleničky," zasmál se a mě trošku zarazilo to, že to vytáhl. Jakoby to byla zábava a nic kolem toho se následně nedělo.

,,Kam jedeme?" zeptala jsem se po chvilce a rozhodla se přestat na to myslet.

,,Moji práci už znáš, dneska můžeš bejt součástí, uvidíš, bude to zábava," usmál se Harry a zesílil rádio těsně před tím, než šlápl na plyn. 

Přijeli jsme do vedlejšího města a projeli jím až do míst, kde se domy pomalu ztrácely a zastavili jsme u lesa.

,,Tohle, že je součást tvojí práce?" zeptala jsem se spíš pro sebe. Harry mi podal z kufru foťák a mrkl na mě. Šlapala jsem po úzké lesní cestičce a dělala tak třikrát menší kroky, než Harry přede mnou. Nebyla jsem nějak extra malá, ale on byl ještě o něco vyšší. Linul se za ním jeho parfém, který mi ústavně vrážel do nosu a mě se to líbilo.

,,Jsme tady, " usmál se a já zalapala po dechu.

,,Tohle nemyslíš vážně!" řekla jsem přiškrceně, když jsem zahlédla velkou ceduli s názvem "bungee" a Harry se na mě jen krátce podíval, než zamířil k malému domku, z kterého okamžitě vyšel muž.

,,Zdravím, už jsem vás čekal," usmál se od ucha k uchu a podal si s Harrym ruku.

,,Myslel jsem, že pujdete jen vy, ale pokud chcete i s přítelkyní, nebude to takovej problém" řekl chlápek a oba se na mě podívali.

Harry se při slově "přítelkyně" pousmál, ale nic neřekl. Za to já jsem se vzpamatovala a rychle se rozešla k nim.

,,V žádném případě skákat nebudu!" řekla jsem důrazně.

Muž přikývl a šel chystat věci pro Harryho.

,,Zbláznil jsi se? víš, jak moc je to nebezpečné?" rozhlédla jsem se kolem a viděla tu obří propast, jejíž konce spojoval most.

,,Už jsem skákal, je to v pohodě," mávl nad tím Harry rukou.

,,Nechápu, proč se prostě někdy nemůžem projít po parku, nebo tak..." povzdechlaj sem si a Harry se zasmál.

,,Myslel jsem, že po tý vodárenský věži tohle zvládneš taky, víš co jsem ti tehdy říkal."

,,Nebudu se ani dívat, jak se řídíš po hlavě dolů, taková nebezpečná hloupost..."

,,Je to jen na tobě," pokrčil nakonec rameny a po chvilce se začal věnovat poučením a instrukcím. Seděla jsem na kameni kousek dál a pozorovala ho, jak přikyvuje a jak si nakonec přebírá pohodlnější oblečení. Byla jsem nervózní, protože jsem vždycky nesnášela tyhle akce a nechápala lidi, kteří do toho jdou.

Dívala jsem se, jak si Harry sundal džíny a oblékl si kraťasy. Sledovala jsem jeho nalínající se svaly, když si začal rozepínat jeho černou košili. Přistihla jsem samu sebe, jak přestávám dýchat, mezitím, co si rozepínal jeden knoflíček po druhém, až si ji nakonec sundal úplně. Věděla jsem, že takhle civět, je neslušné, ale nedokázala jsem odvrátit hlavu. Jeho tetování, které měl poseté různě po těle se k němu tak dokonale hodily a najednou mi to všechno přišlo trošku šílené, protože jsem si uvědomila, že mě tenhle pohled, pokud ho neodvrátím, přivede do míst, které neznám. A já je znát nechtěla.

Chtěla jsem se otočit, kvůli sobě, kvůli mým myšlenkám, ale najednou jsem ztuhla, když jsem si všimla jizvy. Jizvy, která se táhla před hrudník až k břichu. Zatajil se mi dech a okamžitě se mi objevila husí kůže. Harry si všiml, že se na něj dívám a rychle se natáhl pro tričko. To já jsem už ale vstala a bezmyšlenkovitě jsem se vydala za ním.

,,Počkej chvilku..." řekla jsem tiše, když jsem přišla k němu.

Sklopil pohled, ale mlčel. Stoupla jsem si těsně před něj, tak, že jsem mohla vidět jizvu zblízka. Zvedala se pravidelně, přesně tak, jak Harry dýchal. Lehce jsem cítila, jak mě pálí oči, ale nedokázala se přestat dívat. Místo toho jsem položila dlaň na Harryho hrudník a on se krátce nadechl. Pozoroval mě.

Pomalu jsem jela dlaní po jizvě, až jsem se zastavila na jejím konci. Podívala jsem se Harrymu do očí.

,,Přála bych si, aby jeden, z těch pár dní, které tu ještě budeš, patřil důvěře," řekla jsem tiše. Chytil moji ruku, kterou jsem ještě stále měla položenou na jeho kůži a přikývl.

Ještě chvilku jsme tak stáli, až si nakonec natáhl tričko a společně se starším mužem zamířil k mostu.

A já si uvědomila, že jsem Harryho najednou viděla jinak. Že se moje věčné racionální myšlení v jeho blízkosti ztrácí.

Že se v jeho blízkosti ztrácí úplně všechno.

Hlavně já.