The Choice

23

S Harrym bylo všechno tak nějak jednodušší, i když on sám představoval problém. Měla jsem pocit, že cokoliv sebevíc šíleného udělám, bude to správné. Že se můžu nahlas smát a může mi být jedno, že je to neslušné, nebo že se zrovna někdo dívá. S Harrym jsem to byla prostě já, bez všech pravidel, které do teď v mém životě hrály nejdůležitější roli. Pravděpodobně bych nikdy neodmítla mámě telefon a tátovi neodepsala. Ale já to udělala a jen proto, že jsem si přála být tu s jediným člověkem na světě, s kterým bych tu být neměla.

,,Děje se něco?" zeptal se Harry, který seděl na gauči a pozoroval mě.

,,Co by se mělo dít?" usmála jsem se a ještě víc se uvelebila v křesle.

,, Přemýšlíš," pokrčil rameny Harry.

,,Nepustíme si nějaký film?" navrhla jsem a přešla k polici s tátovou sbírkou.

Chvilku jsem přemýšlela, ale nakonec jsem vytáhla film, který jsem ani nestihla pustit, protože jsem si všimla Harryho pohledu. Měl zvednuté obočí a nevěřícně mě pozoroval. Koutky mu trochu cukaly ,,Viktorie, opravdu mi teď chceš pouštět psychologickej film a zrovna tak hrozně tragickej ?"

,,Není tragický, má dobrý konec," bránila jsem svůj výběr.

,,Je tragicky natočený a jestli tohle měl být další pokus, tak se omlouvám, ale ..." nedořekl Harry a s úsměvem na rtech ukázal tři prsty a následně dva z nich skryl do dlaně. Mělo to znamenat, že už mám jen jeden pokus a já jsem věděla, že ten nebude rozhodně tak marný jako tyhle dva.  Teda, do teď pro mě marné nebyly, jen Harry byl až příliš složitý soupeř. Může být člověk soupeř, i když mu vlastně chcete pomoci? 

Zbytek dne jsme se dívali na animáky, jedli hromady popcornu a večer jsme se po nepříjemném hovoru s mojí mámou rozhodli odjet domů. Věděla jsem, že se jim nebude líbit moje jednání, protože na to nebyli zvyklí. Na to, že jsem je neposlouchala, ignorovala. Nebyla jsem na to zvyklá ani já, protože ať byli moji rodiče jací chtěli, byli tu. Pro mě. A to jsem si uvědomila taky až díky Harrymu.

Harry řídil a ani jeden z nás nemluvil. Dívala jsem se z okýnka a občas na něj. Usmíval se a to mě mátlo. Nechtěla jsem, aby se usmíval, chtěla jsem, aby ho trápilo to, že za pár dní všechno skončí, ale zároveň jsem chtěla, aby byl šťastný.

Na dlouhé silnici, v naleštěném autě, s hudbou hrající z rádia.

Přesně v tenhle moment.

Se mnou.