The Choice

5

Harryho slova jsem měla v hlavě ještě dlouho po tom, co jsem přišla. Opět se se mnou rozloučil s tím, že ho určitě potkám, až bude správný čas a mě to přišlo zvláštní. To tajemno, i to, že jsem nikdy dřív podobného člověka nepotkala. Měla jsem milion otázek, ale, tak jak rychle mi řekl, že tu zůstane měsíc, stejně tak rychle to zamluvil. Připadala jsem si trochu jako šílenec, když každá část mého mozku najednou zahrnovala myšlenky na Harryho. Na to, jak moc se cítím vždycky šíleně.

Můj život měl vždycky řád a pořádek v něm hrál hlavní roli, stejně tak, jako slušnost, zodpovědnost a disciplína. A najednou přijde den, kdy lezu na vodárenskou věž a utíkám před číšníkem s vědomím, že jsem nezaplatila.

Uběhl týden a ač jsem se snažila se rozhlížet po ulicích, cestou z tenisu se dívala k vodárenské věži, neměla jsem šanci ho zahlédnout. Nebyl tu a já si začala uvědomovat, že je to celé trošku na hlavu. Najednou tu byly myšlenky, které jasně říkaly, že Harry nemusí být tak v pohodě, nebo super. Co, když je divný, ale tím špatným způsobem. Je to jiný člověk, než já a možná bych se kvůli němu měla cítit spíše špatně. Z vodárenské věže jsem mohla spadnout, nebo by nás mohla chytit policie, což by nerozdýchala hlavně moje máma a kdyby se to dozvěděli na Princetonu...

Nebudu moct jít do své oblíbené kavárny, protože si mě už budou pamatovat jako tu, která utíkala. A všechno to bylo jedno. Ať moje myšlenky byly špatné, nebo dobré, zahrnovaly jeho.

 Viděla jsem ho dvakrát, což znamenalo, že pro mě není natolik důležitý, abych ho musela vidět znovu. Jen jsem nevěděla, co s tím mám dělat

A nevěděla jsem to ani ve chvíli, kdy jsme šla vyzvednout květiny na zítřejší máminu oslavu narozenin a on prostě jen seděl na lavičce před obchodem a díval se do foťáku.Na malou chvilku jsem se zastavila a dívala se na něj. Vypadal klidně a lehce se usmíval.

,,Dobrý den, Vici, už jsem na vás čekala," usmála se na mě starší prodavačka a zmizela za závěsem.

,,Snad se mamince budou líbit a přeju, ať se oslava vydaří," řekla, když mi podávala kytici, kterou objednal táta, ale nestíhal ji vyzvednout.

,,Děkuju moc, určitě se líbit bude, neshledanou," řekla jsem krátce a vyšla z obchodu.

,,Viktorie," uslyšela jsem Harryho hlas a bylo mi jasné, že moje skrýš za kyticí pivoněk nebyla tak dobrá.

,,Ahoj," řekla jsem s hraným překvapením.

,,Hezká..."

,,Hezká?" zopakovala jsem Harryho slova a cítila, jak se trochu červenám.

,,Jo, hezká kytka," ujasnil a koutek zvedl nahoru, když mu došlo, co jsem si myslela.

,,Jo, to jo..."

,,Nechceš zase někam zajít?" zeptal se po chvilce trapného ticha.

,,Mám si obléct něco na zničení, nebo tenisky, až zase budeme odněkud utíkat?" zeptala jsem se možná až příliš hrubě.

,,Stalo se něco?" zeptal se Harry nechápavě.

,,Ne, nestalo, jen nemám čas na takové hlouposti."

,,Máš všechen čas světa, Viktorie..."

,,Nic o tobě nevím," zavrtěla jsem hlavou.

,,Taky se nic nedozvíš, pokud nepůjdeš. Jo a ty tenisky a starý hadry jsou docela dobrej nápad... „