The Choice

4

Ležela jsem na posteli, po dlouhé sprše, skvělé večeři a jen tak se dívala do stropu. Uběhly tři dny a já měla pocit, že mám v hlavě tak trochu zmatek. Od setkání s Harrym jsem ho nemohla dostat z hlavy. Jeho chování, myšlenky, i to, jak mluvil. Bylo to možná proto, že se mu jako jedinému podařilo narušit můj jinak klidný den, který byl stejný, jako všechny ostatní. Kdybych se otočila a nahlédla do uplynulého roku, nevím, co zajímavého bych zmínila, protože myslím, že to, že jsem udělala školu s vyznamenáním, bylo už docela samozřejmé, a to hlavně pro moje rodiče. Rozchod s Thomasem mi sice moji klidnou idylku krátce narušil, ale bylo to nutné a občasné párty během školního roku, kterých jsme se spíše nezúčastnila,nebyly nic zajímavého. Včera jsem vedla hodinový telefonát s mojí nejlepší kamarádkou Amber a když jsem se jí krátce zmínila o Harrym, hned řekla, že je to šílenec.

A možná že je, jen jsem věděla, že ho chci vidět znovu.

,,Vici, jedu nakoupit, chceš něco?" zeptala se mě máma, když jsem vešla do kuchyně.

,,Můžu jet s tebou? Prázdniny sotva začaly, Amber odjíždí, Emily je pořád s Alexem a já se začínám nudit," povzdechla jsem si a máma jen s úsměvem přikývla.

Nudilo mě i to, procházet mezi regály. Chodila jsem pro věci, které mi máma diktovala a házela je do košíku.

,,Harry," řekla jsem si pro sebe, když jsem uviděla, jak stojí kousek od pokladny a něco vybírá. Váhavým krokem jsem přišla k němu.

,,Ahoj, co tu děláš?" řekla jsem a on se na mě hned podíval.

,,Viktorie..." řekl s lehkým úsměvem a vrátil se k výběru cereálií.

,,Nakupuju," odpověděl jednoduše na moji otázku.

,,Tohle je ten správný čas?" usmála jsem se a Harry se na mě nechápavě podíval, mezitím, co zamířil k pokladně.

,,Správnej čas na co?"

,,Potkat tě," pokrčila jsem rameny, ale zůstala stát na místě. Připadalo mi trochu hloupé, jít za ním, ale on se po chvilce zastavil a podíval se na mě.

,,Nudíš se," oznámil mi a bez toho, aniž bych cokoliv řekla, jsem přikývla.

,,Jdeme?" zeptal se a já se rozešla za ním. Krátce jsem napsala mámě esemesku, že jsem potkala Emily a Harry mezitím zaplatil.

,,Kam jdeme?" zeptala jsem se, když jsme vyšli před obchoďák.

,,Nevím, neznám to tu, ale dal bych si kafe v nejlepší restauraci, co tu máte," řekl rozhodně Harry a já se na něj nechápavě podívala.

,,Fajn, to nebude problém, ale je to docela daleko..." řekla jsem, ale to už odemykal černý Range Rover.

Překvapeně jsem se podívala, protože se mi tohle auto k němu vůbec nehodilo. Na sobě měl černé džíny, obyčejné triko a vlasy svázané šátkem.

Nasedla jsem a nadechla se peprmintové vůně, která sálala z interiéru auta. Harry hodil nákup do kufru a posadil se za volant. Celou cestu jsme mlčeli, jen jsem mu občas řekla, kam má jet.

Když jsme zastavili, shlédla jsem svůj odraz ve výloze vedlejšího obchodu. Nebyla jsem vhodně oblečená. Na nic, kromě nákupu. Moje teplákové šortky a tílko sahající nad pupík nebylo nic vhodného do luxusní kavárny, do které jsem se jindy sice nestrojila, ale byla jsem oblečená normálněji.

,,Doufám, že si teď neříkáš, že seš špatně oblečená," usmál se Harry a když viděl, že mlčím, zvedl obočí ,,život je přiliš krátkej na to, aby ses měla zabývat takovýma blbostmi, Viktorie," řekl a vešel do kavárny.

,,Studuješ?" zeptal se mě Harry, když jsme oba usrkávaly z hrnků.

,,No, po prázkách jdu na Princeton," řekla jsem hrdě a Harry uznale kývl.

,,Ty asi už nestuduješ, že?" zeptala jsem se, ale následovalo ticho.

,,Nedostudoval jsem, tohle nikdy nebylo nic pro mě," řekl po chvilce a trochu mě tím zaskočil.

,,Ah ..." vydala jsem jen ze sebe a Harry se pousmál ,,vím, že ti to přijde zvláštní..."

,,Já jen...pracuješ?"

,,Není to práce, pokud tě to baví," pokrčil rameny a dlouze se napil kávy.

,,Proč jsi sem přijel?" zeptala jsem se a svými otázkami jsem si sama sobě přišla otravná.

,,Protože jsem to měl v plánu. Tohle město je součást mojí cesty."

,,Nikdy nezůstáváš?"

,,Běháš ráda?" odbočil od tématu Harry.

,,Jo, docela jo," odpověděla jsem, ale trochu mě mrzelo, že neodpověděl.

,,Fajn, takže jdeme ..." řekla a rychle si stoupl od stolu a zamířil k východu.

,,Jak jako jdeme a co placení! Harry!" vykřikla jsem, ale stejně jsem se rozběhla za ním.

,,Hej, hej!" slyšela jsem za sebou, ale utíkala jsem dál, stejně tak, jako on. Ani nevím, jak dlouho jsme běželi a kolik bloků jsme zvládli, jen vím, že už dlouho za námi nikdo neběžel, i to, že se směju. Že se oba smějeme.

,,Proč jsi nezůstal, zaplatila bych ..." řekla jsem zadýchaně.

,,Ale já zaplatil, nechal jsem jim to pod hrnkem," usmál se.

,,Tak proč jsme utíkali? A oni za náma?" zeptala jsem se nechápavě, ale nepřestávala jsem se smát.

,,Protože to bylo vtipný, prostě sranda..." řekl Harry a pozoroval mě, jak popadám dech.

,,Měsíc... měsíc je doba, kterou tu strávím, stejně tak, jako všude jinde," řekl po chvilce.