The Choice

9

,,Byl to trapas!" řekla jsem a Harry se jen lehce usmál a dál se soustředil na řízení. Po tom, co nás ráno našla skupinka nadšených golfistů, kteří dozajista hrají podle pravidel a s divnými úšklebky nám nakonec pomohli a zprovoznili auto, jsme se konečně mohli vydat domů. Telefon mi ukazoval posledních pět procent a já doufala, že mi nezavolá máma.

Jasná barva oblohy předpovídala hezký den a já se cítila tak nějak fajn. Opřela jsem se a s tóny songu od Imagine Dragons jsem se zadívala z okna.

,,V kolik mám přijet?" zeptal se Harry a to byla taky jediná věta, kterou za poslední dvě hodiny řekl.

,,Až bude ten správný čas ..." usmála jsem se a on protočil očima, když si uvědomil, že jsem použila jeho slova.

,,V šest," řekla jsem nakonec a vystoupila. Zabouchla jsem dveře a otevřeným oknem se ještě podívala na kluka, který hraje golf nejhůř na světě.

,,Bylo to fajn, Viktorie," řekl a koutek se mu lehce zvedl do úsměvu. A stejně tak, jak rychle zmizel jeho úsměv, tak rychle se vzdalovalo jeho auto.

,,Mami, v klidu, už jsem doma a pomůžu ti," řekla jsem už po několikáté, když jsem viděla, že se na mě pořád trošku zlobí.

,,Viktorie, máme jasně daná nějaká pravidla, která se mají dodržovat," přidal se do hovoru táta ,,Včera jsi se s námi ani nedomluvila a víš, že dneska je hodně práce ..."

,,Už jsem se omluvila!" zvýšila jsem hlas, ale oba se na mě přísně podívali.

,,Dort zařízen, květiny taky. Kolem osmé má přijít někdo ke grilu. Lidí bude kolem padesáti a všechno musí být perfektní," řekla máma tátovi, spíš aby si to pro sebe zopakovala.

To bylo přesně to, co mě nebavilo, ač jsem na to od dětství byla zvyklá. Věčné oslavy a dokazování někomu to, jak skvěle se máme.
Slavily se narozeniny, moje vítězství v tenise, výročí a dokonce i tátovo povýšení. Ode mě se žádalo většinou jen to, ať se slušně obleču a usmívám. S tím jsem ale neměla nejmenší problém.

Když se kolem šesté začali sjíždět první lidé, trošku jsem znervózněla. Našim jsem o Harrym neřekla a už teď jsem věděla, že to bude chyba.Vítala jsem se s hosty, kteří předávali máme obří dary a ta je s úsměvem skládala na stůl pro ně určený.

,,Vic, pojď sem," zavolal na mě táta, který stál v hloučku našich známých.

,, ... po prázdninách jde na Princeton. V tenise exceluje a opravdu jsem na ni pyšný," usmál se táta a položil mi ruku kolem ramen.

Všichni uznale kývli a dál pokračovali v hovoru, který naštěstí směřoval jinam. S omluvou jsem si zašla pro vodu a podívala se na hodinky, které už ukazovaly osmou. Nedokázala jsem skrýt své lehké zklamání z toho, že nepřijel, ale možná mi to mohlo být jasné. Proč by taky jezdil.

Šla jsem si sednout na deku za svými sestřenkami, s kterými cloumala puberta a snažila se rozumět tomu, o čem si povídaly.

,,Ty se tu nenudíš, Vic?" zeptala se Sofie a upila z kelímku, v kterém byl určitě alkohol. Než jsem jí ale stačila cokoliv odpovědět, usmála jsem se, protože jsem viděla zastavit černý Range rover a z něj vystoupil Harry. Měl bílou košili a džíny.

A vypadal skvěle.

A já se skvěle cítila.