The Choice

29

Ještě, než jsme vešli, podívala jsem se na Harryho. Bylo vidět, jak moc je nervózní a já se naopak cítila sobecky. Přes to všechno jsem si myslela, že chci, aby poznal moje přátele. Aby poznal, jaké to je být ve společnosti fajn lidí. I když jsem si říkala, že tohle není ani tak zkouška pro Harryho, jako spíš pro mě. Vešli jsme ruku v ruce do domu a okamžitě nás do uší udeřila hudba. Měla jsem hned v první vteřině neuvěřitelnou chuť tančit, protože jsem už takovou dobu nedělala nic tak normálního. Harry mě hned táhl do kuchyně, protože v ní bylo rozhodně méně lidí, než v hale a obývací části. Nebylo to zrovna místo, kde jsem si přála být, ale nakonec jsem si vzala pití a když Harry odmítl, dlouze jsem se napila něčeho, v čem bylo rozhodně spousta alkoholu.

,,Ahoj Vici, konečně! kde jsi tak dlouho?" ozvala se Jenny a široce se na mě usmála. Až potom si všimla Harryho a přeměřila si ho, na můj vkus až příliš.

,,Jsem Jenny," usmála se a hned Harryho políbila na tvář.

,,Harry," vydal ze sebe můj společník a dál jí nevěnoval přílišnou pozornost.

,,Vici, je tu Adam, už se na Tebe snad třikrát ptal, měla by ses ukázat i jinde, než v kuchyni," rozesmála se moje kamarádka a já se podívala na Harryho.

,,Půjdeme?"

,,Klidně běž, já zůstanu tady," pokrčil rameny. Všimla jsem si pohledu Jenn a přišla jsem si trošku trapně.

,,Fajn, já půjdu," řekla jsem trošku dotčeně a když jsem viděla, že se Harry dívá jinam, než na mě, otočila jsem se a společně s Jenn, odešla.

,,Máš fakt krásný šaty Vici, nejsou z té nové kolekce Chanel?" podívala se na mě Lucy, holka s kterou jsem měla snad všechny předměty.

,,Jojo, jsou," přikývla jsem ,, Neodolala jsem a mám rovnou troje, tahle kolekce se jim neuvěřitelně vyvedla," zapovídala jsem se a očkem pozorovala Harryho. Už nestál, ale sedl si na kuchyňský ostrůvek a popíjel pivo. Nedíval se na mě. Když jsem se rozhodla, že půjdu za ním, zastavila mě něčí ruka omotaná kolem mého zápěstí.

,,Teď mi nikam neutíkej, konečně jsem tě našel," usmál se na mě zářivě Adam.

,,Ahoj," usmála jsem se a trošku si povzdechla.

,,Větší nadšení bych docela i uvítal, vypadáš, jako bych tě momentálně spíš obtěžoval," pousmál se a já rychle zavrtěla hlavou. Tak rychle, abych zamaskovala, že jeho myšlenka je správná.

,,Sluší ti to, Vici, jdeš si zatančit?"

,,Asi ne, promiň," omluvila jsem se a otočila se k odchodu. Když jsem přišla znovu za Harrym a vyskočila i v těch vysokých podpatcích na ostrůvek vedle něj, ani se na mě nepodíval.

,,Jestli chceš jít, klidně můžeme," řekla jsem a položila jsem mu svoji ruku na tu jeho, položenou na desce vedle mě.

,,Kdepak, Viktorie, chtěla jsi se bavit, tak běž. O to ti přece šlo, ne?" řekl Harry vážně a přeměřil si mě.

,,Vidím, že máš skvělou společnost, tak proč bychom měli odcházet," dodal a já se na něj zamračila. Věděla jsem, že všechno co říká, tak říká ironicky.

,,Ne Harry, to je dobrý, budu raději s tebou, někde v klidu," řekla jsem přes to.

,,Viktorie, když jsem ti to říkal předtím, trvala jsi na tom, že chceš jít sem, takže nechápu, proč tu teď sedíš. Běž a bav se," řekl a trošku do mě žduchl. Ta troška znamenala to, že jsem sklouzla z desky a tak tak jsem dopadla na nohy.

Harrymu se na čele objevila vráska, ale přesto se napil piva a podíval se jinam se slovy ,,neztrácej čas."

Zamračila jsem se a držela jsem se, abych nezačala křičet, protože momentálně jsem se na něj opravdu zlobila.

,,Fajn, jak myslíš," řekla jsem jen a vzala mi láhev piva z ruky a dlouze se napila. Viděla jsem, že mě pozoruje. I tehdy, kdy jsem se odcházela bavit.