24

312 21 7
                                    

Harry zaparkoval před domem a oba jsme zůstali sedět v autě. Nechtělo se mi domů. Podívala jsem se na něj a musela se pousmát nad tím, jak dokonale už znám jeho tvář. Vráska, která se občas objevila mezi jeho obočím a hned zase zmizela. Ďolíček, který tu byl vždycky když se byť jen trošku usmál. Jeho lesklé oči v kterých jsem se často viděla.

V kterých jsem se chtěla vidět.

Připadala jsem si v nich krásnější, než jsem ve skutečnosti byla a to bylo to, co mi Harry dával, aniž by si to uvědomoval. To, co mi za pár dní chtěl vzít a já si to neuměla a hlavně nechtěla představovat.

,,Vím, že teď je ta chvilka, ve který bych ti měl něco říct, ale ..."

,,Ale bojíš se?"

,,Ne ... ale Ty bys měla, támhle jde Tvoje máma ..." řekl Harry a já se okamžitě otočila.

Máma přímo letěla po dokonale posekaném trávníku a podpatky se jí zabořovaly do hlíny. Byla naštvaná, to jsem poznala okamžitě.

,,Do háje," řekla jsem tiše a otevřela dveře. Harry stejně tak a přešel ke kufru, aby mi vytáhl batoh.

,,Viktorie, to se mi snad jen zdá! Řekni mi, že se mi to jen zdá!" spustila hned přiškrceným hlasem, protože co moje máma nesnášela, bylo upoutávání pozornosti hádkou.

,,Ne mami, to se ti nezdá," řekla jsem snažíc se udržet co nejklidnější hlas.

,,Hned domů! A Ty ..." otočila se na Harryho, na kterém šla vidět mírná nervozita, kterou se snažil skrýt.

,,Ty už se tady neukazuj!" řekla nevrle matka a otočila se ke dveřím.

,,Vy jste na mě tak zlá a já Vám zrovna chtěl říct, jak Vám to sluší..." zavtipkoval Harry a já vyprskla smíchy.

,,Co že jsi to říkal?" zastavila se máma a Harry mezitím nasedl do auta.

,,Nic, jen že chápu, po kom je Viktorie tak krásná," pousmál se na mě a než jsem stačila popadnout dech, Harryho černý Range Rover byl pryč.

A díky téhle větě mi byly naprosto jedno všechny slova, které na mě sypaly moji rodiče. Bylo mi jedno, když jsem si uvědomila, že jsem promeškala tenisový zápas i to, že můj odraz v zrcadle neodpovídal tomu, co mi před chvilkou Harry řekl. Ale usmívala jsem se, protože ... prostě Harry.

The ChoiceKde žijí příběhy. Začni objevovat