The Choice

8

,,Udělal jsi to schválně?" zeptala jsem se do ticha auta, které bylo kompletně zahalené ve tmě.

,,Viktorie, myslíš, že bych teď raději neležel na příjemný hotelový posteli?" zeptal se Harry a z jeho hlasu šlo slyšet uchechtnutí.

,,To chceš celou noc prostě jen sedět?" zeptala jsem se už po několikáté, ale odpovědi se mi nedostalo.

,,Řekni mi, co jsi zač, co tu děláš?"

,,Sedím v autě, po skvělým golfu a snažím se usnout," odpověděl mi a já viděla jen jeho obrysy.

,,Víš, jak to myslím, Harry. Nechápu ty tvoje řeči, to jak se chováš ... je to docela zvláštní," přiznala jsem a on se opět krátce zasmál, pak ale ztichl a otočil se ,,nechtěj mě poznat, ani se neptej. Nebudu tu dlouho a nemá to cenu. Nejsem ten typ člověka, kterej by chtěl navazovat nějaký hlubší vztahy," řekl tiše, ale klid v jeho hlase byl stále znát.

,,Fajn," řekla jsem jen a rychle se otočila zády k Harrymu. Deku víc přitáhla k tělu a cítila se naštvaná.

,,Máš ráda gumový medvídky?" zeptal se po chvilce.

,,Jo, to mám," řekla jsem a vzápětí se ozvalo šustění.

,,Děkuju," usmála jsem se, když natáhl ruku s balíčkem dozadu.

,,Viktorie, mám takovej pocit, že si o mně myslíš, že jsem šáhej, nebo divnej..." řekl, když už po několikáté zabořil ruku do pytlíku s bonbony.

,,Teda, divnej možná jsem, nebo tak asi působím, ale jsem docela normální kluk a ..."

,,Nemyslím si, že jsi ... šáhlej, jen mi příjdeš trochu jinej ..."

,,Třeba prostě jsem. Kde jsou pravidla na to, jaký by jsme měli bejt?" zeptal se a mlčel, tak mi došlo, že asi vážně čeká na moji odpověď. Mlčela jsem ale.

,,Vidíš? Nikde. Nejsou nikde, protože takový nejsou. Každej se může chovat jakkoliv chce, jen mě nebaví se chovat jako všichni, žít jako všichni ..."

,,To jsem si všimla," přerušila jsem ho a Harry se rozesmál.

,,Když člověka potká něco zlýho, změní ho to. Buď se s tím smíří a přijme to a nebo ..."

,,Nebo to nepřijme a vrací se mu to..." dokončila jsem větu.

,,Přesně tak. Jen někdy se to nevrací tak jednodušše. Někdy tě to pohltí, kompletně ti to zaplaví celou mysl a máš pocit, že jsi jen v malý posraný bublině, která se pořád zmenšuje a ty nemůžeš utéct..."

,,Harry ..."

,,A pak když se ti to povede,, cítíš se zase svobodnej, sám ... jen to trvá o dost kratší dobu, než to peklo..." dořekl a já nevěděla co mám říct. Nemluvil smutně, nebo naštvaně. Pořád šel z jeho hlasu cítit klid a smíření. Mluvil o tom, jako by vyprávěl co včera dělal, jakoby to, co právě řekl, nebylo ničím zvláštní. Ale pro mě bylo. Bylo to pro mě něco, co nevypustím z hlavy, něco, co mě donutí přemýšlet.

,,Mám nejradši zelený..." řekl a znovu zalovil v balíčku.

,,Rozhodně jsou nejlepší červený!" usmála jsem se a vytrhla mu balíček z ruky, aniž bych věděla, jaký bonbon právě vytahuju.

,, Jsi fajn, Viktorie," usmál se Harry.

,,Taky jsi docela fajn," pokrčila jsem rameny a opět si lehla na zadní sedačky.

,,Napsala jsi vašim, že spíš na golfovým hřišti?" rozesmál se.

,,Ne, momentálně jsem u kamarádky a zítra přijdu spořádaně na oslavu mamčiných narozenin."

,,V tom případě bys měla spát."

,,Jo, to asi jo, jen mi nějak nejde si představit svoji postel, když je tohle tak děsně nepohodlné a vůbec... pojď zítra se mnou," navrhla jsem najednou a v autě zavládlo ticho. Nevěděla jsem, jestli jsem udělala správně, když jsem to Harrymu řekla a možná bych to i vzala zpátky, protože bych se pak necítila tak trapně.

,,Není to dobrej nápad..." řekl po chvilce Harry a já zavřela oči a měla chuť si dát facku.

,,Půjdu..." řekl ale vzápětí.