The Choice

17

Harry pro mě přijel s jeho klasickým zpožděním a hned vystoupil z auta, aby mi nabídl klíčky. Chtěl, abych řídila a mě to překvapilo, přesto jsem je ale vzala a usadila se za volant jeho velkého auta.

A tak jsme jeli a já na sobě cítila Harryho pohledy, které se asi ani nesnažil skrývat. Těžko říct, zda pozoroval mě samotnou, nebo to, jestli s jeho autem zacházím tak, jak mám, nebo bych měla.

,,Nemusíš ten volant držet tak křečovitě, Viktorie," řekl ale po chvilce mého krátkého přemýšlení a já se naštvaně zamračila, protože jsem v duchu doufala v tu možnost, že se soustředí třeba na to, jak moc mi dalo zabrat se dnes učesat.

,,Já vím, neřídím poprvé," řekla jsem s hraným klidem a jednu ruku frajersky sundala z volantu, abych se o ni mohla opřít.

,,Zařaď si ..." řekl ale Harry, který už se dávno díval z okýnka. Protočila jsem oči a zařadila. Cesta probíhala v tichu a moje nervozita se stupňovala s tím, jak jsme se blížili k chatě.

Nakonec jsem ještě stihla zapnout stěrače a autem, které jsem právě parkovala se rozléhal Harryho smích, který ale hned ustal, když se podíval před sebe. Krátce se ujistil, že jsme opravdu tady a vystoupil.

,,Říkala jsi, že jedeme na chatu ..." zvedl udiveně obočím.

,,No, říkáme tomu tak ... je ze dřeva, u vody, co by to mělo být?"

,,Tohle je jak dvě zasraně velký chaty spojený v jednu," podíval se na mě překvapeně Harry.

,,No jo ..." uznala jsem a vyndala si z kufru svoji tašku, stejně jako Harry, ale on mi ji hned vzal a přehodil si ji přes svoje druhé rameno. Vděčně jsem se na něj podívala a z malé kabelky jsem vyndala klíče. Šli jsme po dokonale posekaném trávníku a mě začínaly bolet oči z toho, jak jsem Harryho nenápadně sledovala, jak tu všechno pozoruje. Stromky byly dokonale zastřižené do různých tvarů a jezírko vyčištěné tak, že už z dálky šly vidět tátovi okrasné ryby. Odemkla jsem a nepřeslechla Harryho tiché ,,doprdele!" které jsem se rozhodla ignorovat.

Měla jsem to tu ráda, dřevo, kterým byla obložená celá chata na mě působilo daleko líp, než studený mramor, který jsme měli doma.

Zatímco já jsem zamířila ke schodům, Harry stál ještě stále u dveří a nechápavě se na mě díval. Přešla jsem znovu k němu a bezmyšlenkovitě ho chytila za ruku a zatáhla, aby šel. Než jsem si ale tenhle dotek stačila uvědomit, uvědomil si ho Harry. Vytrhl se mi a naštvaně se na mě podíval.

,,Promiň, já ... nechtěla jsem," vykoktala jsem a v tu chvilku si ani neuvědomila, že jsem vlastně neudělala nic, za o bych se musela omlouvat. Ale byl to Harry a já si nebyla jistá ničím.

,,Vpohodě," řekl hrubě a následoval mě po schodech.

,,Můžeš si vybrat jakýkoliv pokoj budeš chtít," řekla jsem.

Harry zamířil na konec chodby k velkému oknu a předtím, než stiskl kliku dveří napravo, podíval se na mě. Jen jsem přikývla a rozešla se za ním. Moje volba pokoje před několika lety totiž byla stejná, jen jsem dala přednost straně levé. Když jsme oba zavřeli dveře, já se o ty své opřela a měla jsem chuť si dát facku za tenhle můj nápad, sem Harryho brát. I za to, že nepřemýšlím, předtím, než něco udělám.

Byla jsem naštvaná i na něj, že tak reagoval, jako bych byla hrozný člověk, který se ho nemůže ani dotknout ...

Lehla jsem si do dokonalé ustlané postele se spoustou polštářů a zavřela oči. Nechtělo se mi vycházet a nejraději bych znovu sedla do auta a jela domů.

Ten mramor není zas tak špatný.

Po chvilce jsem ale slyšela klepání a okamžitě jsem si neuvěřitelnou rychlostí sedla.

,,Ano?" zeptala jsem se přiškrceně a Harry vzápětí otevřel.

Porozhlédl se a vešel.

,,Tenhle tvůj pokoj se mi líbí víc, než ten, co máš doma..." usmál se a posadil se vedle mě.

,,Viktorie, chtěl jsem se ti omluvit," řekl po chvilce ticha.

,,Za co?" zeptala jsem se tónem, jakože vůbec nemám ponětí a začala si dělat culík, abych se nějak zaměstnala.

,,No tak ..." řekl Harry a chytil moji ruku, tak, že mi okamžitě spadly vlasy podél tváře. Tentokrát jsem na jeho dotek zareagovala já, ale ne tak, jako on před chvilkou. Moje ruka okamžitě ztuhla a lehce mě zamravenčila. A to se mi nelíbilo, protože jsem si připadala dokonalé průhledná. Protože jsem věděla, že Harry ví, co dělá.

,,Není to tak, že bych nesnesl tvůj dotek ... vím, že si to myslíš," řekl hlubokým hlasem a nepouštěl moji ruku.

,,Jen to neznám, ten pocit, když ... vždyť víš, tenhle ..." řekl a očima sjel na naše spojené ruce ,,A nevím, jestli je dobrý, že jsem ho poznal..." dodal a palcem mi na mou kůži nakreslil pár kroužků.