The Choice

11

Rozběhla jsem se vystrašeně za ním a nevšímala si ničeho kolem mě, kromě kapek krve, dopadajících na Harryho sněhobílou košili. Nelíbila se mi tahle situace a cítila jsem, jak mě začaly pálit oči.Když si uvědomil, co se stalo, okamžitě se na mě podíval. V jeho očích byl vztek, výčitky a zmatek. Otočil se, ještě před tím, než jsem k němu doběhla a zamířil pryč.

,,Harry!" řekla jsem hlasitě, ale jeho kroky ještě více zrychlily.

,,Co se to děje?" zeptala jsem se lehce udýchaně a chytila ho za loket. Vysmekl se mi a prudce se na mě otočil. Jeho pohled přímo hořel, tvář měl rudou a vlasy rozházené.

,,Nevím, co se stalo, Viktorie, prostě nemám svůj den, jasný?" řekl ostře.

,,Vic, děje se něco?" zaslechla jsem mámin hlas a když jsem se otočila, stála tam i s tátou a já věděla, že tohle není dobré. Tušila jsem, že Harry se jim nelíbí a co ze srdce nesnášeli, teda spíše máma, byly scény. Nesnesla, aby ji někdo viděl ve špatném světle a byla jsem si jistá, že nepřenese to, že se tohle stalo na jejích narozeninách.

,,Neděje, za chvilku přijdu," řekla jsem.
,,Neměla jsi ho sem vodit..." zamračil se táta a oba se otočili k odchodu. Tohle Harrymu samozřejmě nepomohlo, protože jsem zaslechla jeho ironické uchichtnutí a následně opět viděla jeho záda.

,,Neodejdeš, dokud mi nevysvětlíš, co se s tebou dnes stalo," řekla jsem a znovu ho dohnala.

,,Nech mě tak, Viktorie, je to bezvýznamný, věděl jsem, že to, že dnes přijedu už je přes čáru. Tohle si já dovolit nemůžu!" zvýšil hlas a zakrvácenými prsty si přejížděl po spáncích.

,,Vyčistím ti to ..." zamračila jsem se, ale jeho odpovědí bylo jen okamžité zavrtění hlavou.
,,Řekla jsem, že ti to vyčistím, jsem si jistá, že máš v ráně i střepy," můj hlas zněl klidněji a po krátkém tichu jsem se rozešla k domu. Doufala jsem, že celé tohle není zbytečné a že to, že Harry ještě stále stojí na místě nebude trvat dlouho.

Přišla jsem k zadním dveřím, nad kterými se okamžitě rozsvítilo světlo a otočila jsem se. Harry pořád stál ještě na místě a pozoroval mě. Vypadal naštvaně a zuby měl pevně zaťaté, díky čemuž se mu tvarovala jeho ostře řezaná čelist. Přemýšlel.

S ním nebylo nic jednoduché, ale zároveň vše vypadalo tak strašně jasně. Byl komplikovaný, ale mnou potřebný.

,,Nesnáším, když porušuju pravidla, který jsem si sám v životě nastavil," řekl naštvaně a rozešel se za mnou.