The Choice

28

Rozhodla jsem se přistoupit na Harryho styl a napsala jsem mu jen krátkou sms s časem a místem, kde mě má čekat. Nepotvrdil to a tak mi nezbývalo nic jiného, než doufat, že přijde. Dala jsem si záležet. Po dlouhé době jsem vytáhla černé šaty s tenkými ramínky, které dokonale obkreslovaly moji postavu. A i když jsem se v nich necítila zrovna nejpříjemněji, chtěla jsem, aby mi to slušelo. Ne kvůli Harrymu, ale kvůli sobě. Poslední dny jsem byla jako holka bez postavení, jak říkala máma. A já svůj život měla ráda. Líbilo se mi, že mám pohodlí.
Natočila jsem si vlasy a lehce se nalíčila. Slušelo mi to. Vklouzla jsem do lodiček a sešla dolů ze schodů. Táta se díval do notebooku a máma si četla. Když si všimli mojí přítomnosti, máma se usmála a tátovi se na čele objevila vráska.

,,Neměla by ses obléct trošku víc?" zeptal se opatrně.

,,Ale no tak, vždyť jí to sluší, navíc tam budou samí slušní lidé, které oba známe. Jde přece k Janne," řekla máma a táta se s jejím vysvětlením spokojil, protože opět sklonil zrak k notebooku.

,,Nechceš, abych tě odvezl?" zeptal se ještě, když jsem naposledy zkontrolovala svůj vzhled v hale.

,,To je v pohodě, tati. Jenna se pro mě staví," řekla jsem rychle a aniž bych čekala na další otázky, rychle jsem vyšla ven. V tomhle moje dospělost absolutně nehrála žádnou roli, ale věděla jsem, že mi naši věří, protože doteď neměli důvod mi nevěřit. Nebo o něm aspoň nevěděli.

Už z dálky jsem viděla, že na konci ulice stojí Harryho auto a čím víc jsem se blížila, tím víc jsem cítila, jak do mě zabodává jeho pohled.

,,Ahoj ..." řekla jsem, když jsem otevřela dveře, které by mi táta, kdyby mě vezl, rozhodně podržel a posadila se vedle něj.

,,Co to máš na sobě?" zvedl obočí a já jsem se začala cítit dotčeně, protože to pro mě znělo úplně stejně, jakoby mi řekl, že jsem prostě hnusná. Povzdechla jsem si a rozhodla se to ignorovat. Nadiktovala jsem Harrymu adresu a rozjeli jsme se.

,,Neomluvím se ti za dnešek," řekla jsem po chvilce ticha.

,,Nechci abys se mi omlouvala, prostě jsi řekla, co jsi říct chtěla..."

,,Ježiši, přestaň s těma svýma chytrýma kecama!" vybouchla jsem a Harry zvedl obočí, ale dál mlčel. Hned jsem si to vyčítala, protože jsem si uvědomovala to, že se chovám jako idiot. Nemohla jsem se na Harryho zlobit za to, že si se mnou chtěl promluvit, ani za to, že mi dal najevo, že se mu nelíbím. Za nic z toho.

,,Promiň mi to ..." řekla jsem nakonec a Harry jen přikývl. Když jsme zastavili před domem, nechápavě se na mě podíval.

,,Doufám, že je ti jasný, že dovnitř nejdu," řekl a pevně stiskl volant.

,,Prosím ..." snažila jsem se znít přesvědčivě.

,,Ani náhodou..." zněl rozhodně.

,,Fajn!" řekla jsem a otevřela dveře, s kterými jsem nezapomněla pořádně třísknout, protože jsem věděla, že to nesnáší. Nebo mi to jeho semknuté rty dávaly vždy dostatečně najevo. Ušla jsem pár kroků, ale nakonec jsem stejně svěsila hlavu a přešla k okýnku, které následně otevřel, když viděl, že mu chci něco říct.

,,Počítala jsem to a přesně za týden odjíždíš. Dovol mi s tebou strávit ještě všechen čas, co bude možný. Nezakazuj mi to. Vím, že je to pro Tebe těžký, ale pro mě taky ..." řekla jsem a viděla, jak se na mě Harry zmateně dívá.

,,Nemůžeme jít jinam?" zeptal se po chvilce.

,,Chci jít sem. Všechny, kdo tu dnes budou jsem dlouho neviděla a nejspíš už ani nebude možnost je vidět pohromadě..." Viděla jsem, jak moc se Harrymu nechce a připadala jsem si sobecky. On přesto ale vydechl všechen nahromaděný vzduch a vypnul motor.

,,Tohle dělám naposledy," řekl, když vystoupil.

,,Děkuju," usmála jsem se a vzala ho za ruku, kterou mi stiskl.

,,Jo a ... vem si sakra moji bundu, ty šaty jsou moc krátký ..."