The Choice

31

Šla jsem k Harryho autu a viděla, jak sedí za volantem. Opíral se o něj a hlavu měl skloněnou. Sedla jsem si na místo spolujezdce a neodvážila se cokoliv říct. V autě byla tma a mě i trochu zima.

,,Harry ..." odvážila jsem se po několika minutách.

,,Mlč Viktorie, odvezu tě domů, jen prosím tě, mlč," řekl pořád ještě naštvaně. A já mlčela. Nevěděla jsem, jak se mám chovat, ale nechtěla jsem ho ještě víc rozhodit. Opřela jsem si hlavu o okýnko a pozorovala, jak rychle projížděl ulicemi. Zastavil dál od mého domu, tak, jako vždycky a když jsem se dlouho neměla k odchodu, nahnul se přes mě a otevřel dveře. Zase jsem je zavřela a Harry vydechl nahromaděný vzduch.

,,Promluvíme si," řekla jsem do ticha a on se ironicky usmál.

,,Nebyl dobrý nápad tam chodit," začala jsem ,,Není to zrovna nejlepší společnost a opravdu to bylo hloupé. Já jen nevím, co se to děje.

,,Nerozumím ti, Viktorie. Jak můžeš bejt někdy tak jiná a jindy stát ve drahejch šatech a bavit se o tom, jak úžasný jsou, řešit hlouposti a přetvařovat se ..."

,,To jsme my holky, nemůžu za to, že se ti naše rozhovory nelíbí ..." řekla jsem dotčeně.

,,Viktorie, ty ale sakra nejseš, jako ostatní holky!" zakřičel Harry, až jsem se trošku lekla.

,,A jaká jsem?" ozvala jsem se stejně hlasitě.

,,Měla bys jít domů," odpověděl jen a odvrátil zrak.

,,Nechceš se mnou mluvit! O tomhle, ani o ničem jiném. Fajn, uznávám, udělala jsem chybu. Neměla jsem tě tam brát a ani já jsem tam neměla jít. Jen jsem chtěla být s tebou!"

,,Mlč, Viktorie!"

,,Nebudu pořád jen mlčet, Harry, jen proto, že ty to tak chceš, jen protože se bojím, co to s tebou udělá, nebo neudělá, nechci ..."

,,Chtěla jsi ho políbit," přerušil mě a silně stiskl volant.

,,Nechtěla..."

,,Viděl jsem to, kdybych tě neodnesl, udělala bys to."

,,A i kdyby? Je to moje věc, proč by se tě to mělo týkat? Nemůžeš jen tak přijít a odnést si mě ..." pokračovala jsem ve svém křiku, protože jsem to ze sebe potřebovala dostat.

,,Nechci ti odpovídat na tvoje otázky, Viktorie," řekl Harry a znovu se podíval pryč.

,,To ty nechceš nikdy. Proč nepřiznáš, že momentálně zápasíš sám se sebou. Štve tě, že ti na někom záleží a nemůžeš s tím nic udělat... Že se toho nemůžeš zbavit. Je pro Tebe tak hrozně nepředstavitelné mít někoho tak blízko, že nevíš, jak se máš zachovat. Panikaříš ..."

,,Dobrou noc," řekl přesto Harry a já se silně kousla do rtu, abych se ovládla.

,,Nechtěla jsem ho políbit. Celou dobu jsem myslela jenom na tebe a štvalo mě, že to mezi náma je takové. Štvalo mě, že jsou tu poslední dny a já to nedokážu ovlivnit, i když se fakt snažím. Štve mě všechno a hlavně ty!" dořekla jsem a konečně otevřela dveře, chystajíc se konečně odejít.

,,Nic nechápeš. Ani já sám si nerozumím, jen vím, že mě to dneska fakt nasralo!" zastavil mě Harry, ale já už neměla sílu dál nic říkat. Seskočila jsem bosá z auta a silně zabouchla. Šla jsem ulicí a měla jsem chuť křičet.

A pak se to stalo. Harry mě dohnal, chytil mě za ruku, prudce mě otočil a rty narazil do těch mých. Chytil mi obličej do dlaní a silně mě na sebe natiskl. Chvěl se.

Líbal mě pomalu, něžně, ale zároveň, jakoby mezi námi byl požár, který nešel uhasit. Nechtěla jsem, aby to někdy skončilo. Byla jsem bosá, ubrečená, ale v Harryho náručí. Přála jsem si to, i představovala, ale nic z toho nebylo tak silné, jako právě teď a tady. Tak jednoduché a přitom tolik složité. Možná, kdyby byl Harry normální kluk, bez starostí, vzpomínek a kdyby mě bylo víc věcí jedno. Ale ani jeden jsme nebyli těmi, kým jsme měli být. Byli jsme jedna velká komplikace na Harryho cestě a mých snech.

A mě se to přesto líbilo.