The Choice

22

Byla jsem naštvaná na Harryho, na sebe a nejvíc na celou tuhle situaci. Vždycky jsem žila popěrně nudný život a to co přišlo s Harrym bylo něco, co jsem nedokázala zpracovat, ani přijmout. S tímhle pocitem jsem usnula někdy kolem šesté ráno a s tím stejným pocitem jsem se v jednu odpoledne vzbudila. Převlékla jsem se, rozčesala si vlasy, které vzhledem odrážely to, jak jsem se cítila uvnitř.

Nechtělo se mi dolů, protože jsem nevěděla, jak se mám chovat. Znala jsem hodně kluků. Ve škole jsme měli frajírky, sportovce. Ty, kteří se rádi učili a nebo až moc milé. Harry nepatřil ani do jedné kategorie. On byl prostě jen zvláštní. Čím víc jsem z toho začínala být zmatená, tím víc jsem počítala s myšlenkou, že až sejdu schody, Harry tam nebude. O to víc mě ale překvapil fakt, že nejen že v kuchyni byl a chystal jídlo, ale usmíval se. Vypadal zase jako když jsme sem přijeli. Vypadal klidně.

,,Dobré ... ráno," pozdravil mě a určitě mu neunikl můj nechápavý výraz, proto mi raději hned podal hrnek s kávou.

,,Doufám, že máš po tý příšerný noci hlad, protože jsem udělal skvělý toasty a fakt bych se urazil, kdybys nechtěla," položil přede mě talíř a já se na něj vděčně podívala, protože žaludek mi dával jasně najevo, že jídlo rozhodně potřebuje.

,,Co budeš chtít dnes dělat?" zeptal se Harry když jsme dojedli.

,,Nevím, co třeba se nevyhýbat tomu, co se včera stalo. Jak je možný, že se usmíváš?" řekla jsem až skoro vyčítavě a hned jsem toho litovala. Bylo to už po několikáté, ačkoliv jsem byla vždycky rozvážná.

,,Vlastně jsem to tak trochu čekal," pousmál se Harry.

,,Měla bych návrh. Dej mi tři šance, abych ti ukázala, že ne všechno je tak úplně ztracený," řekla jsem a položila svoji ruku na tu Harryho. Trhl s sebou, ale hned se uklidnil. Zdálo se, že chvilku přemýšlí.

,,Prosím, Harry, dej mi šanci a pokud se to nepovede, slibuju, že se s tím smířím..." pousmála jsem se i já.

,,Fajn," řekl nakonec, ale bylo vidět, že už teď to vidí, jako naprostou hloupost.

,,Dnes půjdeme k jezeru," oznámila jsem a Harry jen přikývl.

,,Je tu fakt hezky a to mi můžeš věřit, protože jsem toho viděl už fakt dost," zavtipkoval Harry, když jsme přišli k jezeru.

,,Je to místo, kde by sis dovedl představit žít?" žduchla jsem do něj a on se rozesmál.

,,Když jsem byla malá, moje máma se pohádala s babičkou a teď se nevídáme. Dost mě to štve. Táta pořád někam jezdí a máma podle mě není asi moc šťastná, ale mají se rádi. Nikdy jsem nemohla mít vlastní názor a tak nějak jsem si zvykla na to, že musím poslouchat. Nebo se aspoň snažím ..." opravila jsem se, když jsem si vzpomněla na uplynulé dny.

Harry mě poslouchala s rukama v kapsách šel mokrou trávou vedle mě.

,,Vlastně ani nevím, jestli bych si vybrala školu, na kterou jdu. Tak nějak mi o tom naši mluvili tak dlouho, že jsem o přihlášce ani nepřemýšlela..."

,,Viktorie ... „

,,Měla jsem kluka, podvedl mě s mojí kamarádkou, která je asi fakt hezčí, než já, ale to přece není důvod ..." mluvila jsem dál, až si Harry stoupl přede mě a tím mě zastavil.

,,Vím, o co ti jde ..." pousmál se ,,říkáš mi všechny tvoje problémy, abych se já cítil líp?"

,,Možná chci, abys věděl, že nejen ty máš problémy..." opravila jsem Harryho a on se rozesmál.

,,Dovol mi, abych ti řekl jednoduchou skutečnost. Nemyslím si, že mám problémy. Teda, vím, že tu jsou, ale neberu je tak. Mám se dobře, Viktorie. Cestuju, vydělávám dost ..."

,,To ale není všechno, Harry."

,,Jo, to jsem zjistil až potom, co jsem tě poznal," přikývl a pokračoval dál.

,,Myslím, že tvoje problémy mají řešení a tím je mluvit. Ty moje se řešit nedají a já se s tím smířil," usmál se na důkaz.

,,Já se s tím ale nesmířím, abys věděl," řekla jsem důrazně.

Dál jsme pokračovali v naprosté tichosti, ale nebyli jsme na sebe rozlobení. Bylo to takové to naše ticho.

,,Takže už máš jen dva pokusy, co?" zasmál se po chvilce Harry.

,,Však ještě uvidíš," žduchla jsem do něj a přála jsem si svým slovům věřit.

Hlavně, protože tohle jsem nedělala už jen kvůli Harrymu, ale i kvůli sobě.