The Choice

14

Fajn, musela sem si přiznat, že nemůžu a ani nechci dostat Harryho z hlavy. Řadila jsem se mezi ty lidi, co byli zvědaví a vše chtěli vědět. Nebyla to zrovna moje skvělá vlastnost, ale prostě tu byla a já s ní nedokázala nic dělat. 

Prošla jsem každý článek z těch nespočet míst, na kterých byl. Psal je už několik let, ale nikdy nebyl dýl, než měsíc. Každý měsíc na konci vyšel článek ... normální, běžný článek, který to shrnul, dal pár tipů, fotek, ale nic osobního. Měl dobrou sledovanost.

Chvilku jsem se zamyslela a jen tak němě se dívala před sebe, těsně před tím, než jsem klikla na položku „odeslat email"

Nevěděla jsem, co mu mám napsat. Nechtěla jsem mu psát, že ho nemůžu dostat z hlavy. Že neustále vidím, jak silně držel skleničku i to, jak se mu střepy zařezávají do kůže. Jka vidím jeho oči, těkající po mém pokoji i to, jak skvěle mi bylo, když vymýšlel všechny ty šílené nápady. Chtěla jsem, aby byl Harry můj kamarád, protože jsem cítila, že někoho takového ve svém životě potřebuju. Že chci.

Asi třikrát jsem napsala Ahoj" které jsem následně smazala.

Nakonec jsem se přeci jen odhodlala a začala sem přesně tak, jak jsem to cítila.

,,Ahoj Harry,

Nejdřív jsem si říkala, že ti napíšu něco hezkého, něco, co by ti dávalo jasně najevo to, že se nezlobím a že to všechno je pořádku. Že není nic, co bys mi musel vysvětlovat. Ale není to tak a nenapíšu ti to.

Pravděpodobně zhatím všechnu moji výchovu a slušné chování, když ti napíšu, že jsi idot. A že se na tebe zlobím tak moc, hlavně proto, že tě nemůžu dostat z hlavy. To, jak mi nechceš nic říct i to, jak o tobě nic nevím. Je to trochu hloupý a dětinský, takhle to ukončit, protože jsem myslela, že můžu mít kamaráda, jiného než všechny, které mám. Jiného, než jsem já.

Asi jsem se spletla. Asi je to celé zmatené, ale doufám, že z toho vyčteš, jak moc se zlobím.

Kdybychom se neviděli, tak se měj ... a buď opatrný.

Doufám, že se ti do cesty nepřiplete člověk, kterému na tobě bude záležet i přes ten tvůj čas, protože už teď je mi ho upřímně líto.

Victorie.

Klikla jsem na odeslat, aniž bych si to po sobě přečetla, protože bych mazala jedno slovo za druhým a to jsem nesměla. Jednou jsem to napsala, přesně tak, jak jsem to cítila, tak jsem si za tím musel stát. A bylo to správné.

Uběhlo několik dní.  Tím, že jsem odeslala email se hodně změnilo. Harryho jsem vypustila skoro z hlavy a opět žila svůj normální, nudný život. Začala jsem se připravovat na školu, protože jsem chtěla, aby se mi už od začátku dařilo. Vyhrála jsem tenisový turnaj a vše šlo zase tak, jako před tím.

Byla sobota, s našima jsme měli odjíždět na naši chatu k jezeru a já akorát scházela už připravená ze schodů, když jsem zahlédla mámin naštvaný výraz.

,,Viktorie, okamžitě řekni tomu klukovi, ať odjede. Už si nepřeji, aby sem jezdil a ani to, abys s ním byla v kontaktu!" řekla přísně a jako vždy ignorovala moji plnoletost a vlastní rozhodování. Neopovážila jsem se ale nic říct a jen jsem se na ni nechápavě podívala.

,,Buď mu to řekneš ty, Vici, nebo to udělám já," přidal se táta a já se až teď pořádně vzpamatovala. Bylo mi jasné, koho tím myslí, ale přesto, když jsem otevřela, nezmírnilo to moje překvapení.

Harry seděl na místě řidiče ve svém černém Range roveru, loket měl opřený o otevřené okýnko a druhou rukou držel volant. Na očích měl sluneční brýle a díval se na mě.

Trošku se usmíval a já nevěděla, jak reagovat. Pomalým krokem jsem přešla až k brance a otevřela ji.

,,Co tu děláš?" zamračila jsem se, ale Harryho klidný výraz z jeho tváře nezmizl.

,,Jedeš?" usmál se a já se na něj zmateně podívala.

Byla jsem ticho a pozorovala ho stejně, jako on mě. Překvapil mě svojí otázkou a tou jednoduchostí, jakou tuhle situaci viděl.

Usmál se znovu a já nepoznávala samu sebe, když sem se usmála taky. Otočila jsem se k domu a viděla, jak nás máma pozoruje. V duchu jsem se proklela a sedla si na místo spolujezdce.

,,Rád tě zase vidím, Viktorie," řekl jen Harry a rychle vyjel z naší ulice.

A tak jsem poznala, že nedokážu být naštvaná na jediného člověka, na kterého jsem být naštvaná být chtěla.