The Choice

30

,,Chvilku jsem jen stála uprostřed davu lidí a v duchu si nadávala. Sobě i Harrymu. Pak jsem s díkem vzala kelímek bůh ví s čím od Kate, která už byla taky docela opilá a i když jsme spolu měly přednášky, za celou dobu školy jsme spolu nepromluvily, teď byla přátelská. A podnapilá.

Snažila jsem se soustředit na to, co mi říká, ale z jejích úst vycházely tak podivné slova, že z nich smysluplná věta složit nešla. Proto jsem jen přikyvovala a usmívala se. Když se po chvilce unaveně sesunula na gauč, otočila jsem se k odchodu. Koutkem oka jsem zahlédla Harryho, stále ještě sedícího v kuchyni. Co mě ale vyvedlo z míry byl fakt, že vedle něj stála ta nechutně roztomilá blondýna, která chodila o rok níž.

,,Hele, co tu dělá?" zastavila jsem Janne, procházející právě kolem mě.

,,Tys ho sem vzala," pokrčila rameny.

,,Nemyslím Harryho, ale ji," kývla jsem jejich směrem.

,,Nemám tušení, je tu spousta lidí, které neznám," přiznala a já se zamračila.

Harry nevypadal, že by se s ní bavil a kdyby ano, překvapilo by mě to ještě víc. Nevypadalo ale ani, že by mu její blízkost vadila, což samozřejmě nějakým nejasným způsobem vadilo mně.

Na malou chvilku se na mě podíval a naše pohledy se střetly. Můj určitě šlehal plameny, protože jsem neměla svoje emoce maskovat. Když jsem byla naštvaná, dávala jsem to jasně najevo. Jeho pohled byl naopak zvláštní. Jakoby se vysmíval, mračil, ale zároveň vypadal neskutečně klidně. Víčka měl víc u sebe a ani se nehnul. Oba jsme se na sebe dívali a ani jeden neuhnul. Pro mě to bylo, jakoby se zastavil svět. Bylo mi jedno, že někdo kolem mě prošel tak opilý, že trocha obsahu jeho kelímku skončila na mých lodičkách, i to, že se Kate znovu probrala a snažila se na mě opět mluvit. Prostě jsem se dívala do Harryho zelených očích a přestávala jsem dýchat. Jako bych se topila a líbilo se mi to. Jako bych se zrácela. Ale nakonec to byl Harry. On uhnul pohledem a zbytek věnoval holce vedle něj. A to bylo přesně to, co dělat neměl. Bez přemýšlení jsem se otočila a začala hledat Adama. Nedalo mi to moc práce, protože postával v hale a bavil se s nějakýma klukama. Bylo mi jedno, jak moc bylo neslušné je vyrušovat, i když jsem předpokládala, že neřeší nic důležitého.

,,Jdeme teda tančit?" chytla jsem Adama za rameno a on se široce usmál a hned přikývl. Chytil mě za ruku a oba jsme šli mezi ostatní tančící.

Ačkoliv na takovou hudbu nebylo nutné stát tak blízko sebe, Adam si mě tisknul tak pevně, že mi to teošku vadilo. Ovšem jen do té doby, dokud jsem se nepodívala stejným směrem, jako každou chvilku tento večer.

Harry se díval. Nebo by se to možná nedalo nazývat ani díváním. Vraždil pohledem. I když jsem věděla, že nedělám správnou věc omotala jsem Adamovi ruce kolem krku a položila si hlavu na jeho hrudník. Už jsem na Harryho neviděla, ale bylo mi jasné, že on pohled neodvrátil.

,,Vici, má cenu ti vůbec říkat, že se mi líbíš?" zasmál se tiše Adam a já jen zavrtěla hlavou. Ne proto, že bych si tolik věřila, ale protože jsem to slyšet nechtěla. Ne od něj.

,,Podívej se na mě," řekl Adama a sám mi prsty zvedl hlavu.

,,Je mi jasný, že to děláš kvůli němu," řekl a podíval se Harryho směrem.

,,Tak to není..."

,,Vidím, jak se na něj celej večer díváš," pousmál se Adam.

,,Nebudu říkat, že mě to sakra neštve, ale co nadělám, jen bych si neodpustil, kdybych to aspoň nezkusil ..."

,,Nezkusil co?" zeptala jsem se nechápavě.

,,Tohle..." řekl ještě tiše a pomalu se ke mně naklonil. Začala jsem panikařit. Chtěla jsem ucuknout, ale celé moje tělo jakoby zkamenělo a já se nedokázala ani pohnout..."

Najednou jsem kolem mojí ruky ucítila silný stisk a po chvilce jsem se ocitla v Harryho náručí.

,,Na to kurva ani nemysli, Viktorie!" řekl přísně a zamířil se mnou ke dveřím.

,,Okamžitě mě pusť, zakřičela jsem a Harry se zastavil. Všiml si totiž, že se na nás všichni dívají. V rukou začal ztrácet sílu a položil mě na zem.

,,Asi je šáhlej..." zaslechla jsem někde mezi lidmi.

,,Proč jsi ho sem vůbec vodila, Vici," zeptala se mě Jenn.

Můj pohled ale směřoval na Harryho, který silně svíral pěsti.

,,On není jako my, Tvoje máma říkala..." pokračovala Jenn, ale já ji nenechala.

,,Co říkala? Jak můžeš vědět, že být jako my, nestojí za nic?"

,,My máme úroveň..." řekla tiše Jenn.

,,Nevíš co říkáš," přidal se do toho Adam. Najednou se ozvala rána. Harry rozbil vázu, která stála na zemi poblíž. Vzteky, zoufalstvím. Chvěl se a byl rozzlobený.

A potom jen prošel dveřmi a nechal mě tam stát.

,,Jste idioti!" zakřičela jsem a domem zavládlo ticho. Vyzula jsem si lodičky a rozběhla se za Harrym.