Give me love [Taehyung]

19. kapitola

„Ty sis vůbec nevzala nic z toho, co jsem ti řekla, že ne?" zeptala se Tina.

„Nejsi moje máma, přestaň s takovými řečmi," odvětila jsem smířlivě a začala si mýt ruce.

Byly jsme zrovna na toaletách, protože jsem si potřebovala odskočit. Ona šla taky, ale víc než potřebu na záchod, měla potřebu mě pěkně otrávit.

„To je vtip? Ten kluk je ztracená existence. Poznalas ho, když chtěl něco ukrást u vás v obchodě, a ještě se s ním po tom kamarádíš?!"

Přestával se mi líbit její tón. Nechtěla jsem se dnes hádat, ale chovala se vážně strašně. Samozřejmě, že jí na konec došlo, kdo to je, protože jsem jim ho představila. Kluci se chovali úplně normálně, nejspíš neměli tušení o jeho minulosti – však jak by taky mohli? Vždyť vypadal a choval se naprosto normálně. Jako kluk v našem věku.

Všichni jsme se dobře bavili, jen na Tině šlo poznat, že ji něco žere. Chovala se k Taemu fakt hrozně, a dokonce pak byla škaredá i na ostatní.

„Stalo se, co se stalo. Změnit to nemůžu a popravdě už ani nechci. Přestože nejsem na naše první setkání pyšná a věřím, že ani on ne, věci se změnily, jasný? Dal se do pořádku. Má práci, má kde spát... vždyť už ani jako bezdomovec nevypadá!"

Usušila jsem si ruce a měla se k odchodu, když mě naráz její ruce zastavily v pohybu.

„A co když je to všechno jen na oko? Přijde k vám domu a vykrade vás, když to nebudeš čekat. Co když si s tebou jen hraje?" řekla zcela vážně a já nemohla uvěřit, že tohle dokázala vůbec vypustit z úst.

Jasně, že nějaké riziko tam předtím bylo, ale teď, po takové době, co ho znám, jsem na to už ani nepomyslela. Na začátku jsem dělala některé věci z lítosti a zoufalství. Chtěla jsem mu pomoci.

Teď je dělám, protože mi na něm záleží a mám ho ráda. Prozradil mi o sobě už tolik a já mu věřím. Mám z něj pocit, že můžu.

Měl tolik šancí to u nás doma vybílit a neudělal to. Mohl přeskočit tuhle těžkou část, kdy se znovu pomalu začleňuje do společnosti. Mohl prostě ukrást něco u nás doma, prodat to a být na chvíli za vodou. Pracovat by sice musel pořád, ale kdyby vzal nějakou elektroniku, měl by minimálně na to, aby složil kauci na nějaký byt, a ještě si nakoupil další věci.

Nic z toho ale neudělal, tak proč bych mu neměla věřit?

„Respektuji, že máš svůj názor a nesouhlasíš úplně se vším, co dělám. Měla by ses ale zachovat jako kamarádka a respektovat pro změnu zase můj názor. Tím je, že mu věřím," řekla jsem skrz zuby, pomalu ale jistě, naštvaná.

Nejen to, začínala jsem být znechucená celou tohle konverzací.

„Fajn," povzdychla si, no vzápětí zase nabrala nějaký vzduch do plic, takže jsem čekala nějaké pokračování.

„Ať je to s ním, jak chce. Napadlo tě, proč jsem třeba vzala Yoongiho a Namjoona dnes sebou?"

Nechápavě jsem zamrkala.

Proč se na to ptá? Jasně, že proto, aby se mohla cucat s Yoongim a nechtěla, ať jsem úplně na ocet.

„Namjoonovi se líbíš a já nevím, jestli jsi úplně natvrdlá nebo co, ale myslela jsem, že to víš. Doufala jsem, že se to dneska třeba nějak pohne, ale ty místo toho pozveš jeho," protočila očima, jako bych byla úplně natvrdlá.

„Vím, že se mu líbím, ale on se nelíbí mně. Fakt mě to mrzí, ale tvůj plán asi fungovat nebude."

Teď jsem byla definitivně otrávená. Myslela jsem, že mě zná. Vždyť přece musí vidět, jak se chovám, no ne? Je jasné, že o něj zájem nemám. Je slepá nebo co?