Give me love [Taehyung]

26. kapitola

„Jsem nervózní," sdělil mi během toho, co jsme mířili k vysoké budově.

Dneska bylo focení jeho portfolia. Na konec se mi ho podařilo přemluvit, ať to alespoň zkusí. Vždyť o nic nešlo a přišlo mi jako nehorázná škoda odmítnout Elsu. Je skvělá a tuším, že mu dokáže nafotit skvělé fotky. I kdyby měl pak dostat zakázek jen pár, focení zase nezabere tolik času a každá koruna navíc se mu hodí.

To taky byl nejspíš důvod, proč se rozhodl do toho jít. Jeho budoucnost na stavbě byla nejistá. Zatím mu nenabídli práci někde jinde, takže je dost pravděpodobné, že ho do další zakázky potřebovat nebudou. Nepochybuji, že kdyby hledal, nějakou práci by našel. No vzhledem k tomu, že nemá žádné vzdělání kromě povinné školní docházky, nějak moc by si vybírat taky nemohl.

Nechtěla jsem to říkat nahlas, ale vidím v tom šanci, jak ho dostat pryč od manuální práce. Nemám nic proti dělníkům, to ani v nejmenším. Nevadí mi ani, že já studuju vysokou, a po tom, co si najdu práci, bychom se teoreticky měli každý nacházet v úplně jiné sociální vrstvě. Chtěla jsem to spíš pro jeho dobro.

Kdyby se v téhle branži uchytil, mohlo by mu to vynést nemalé peníze. Uvidíme však, jak se podaří dnešek.

„Já vím, ale o nic nejde. Bude tam s tebou jen Elsa, a pak jedna z asistentek, co pomáhá s osvětlením," stiskla jsem jeho ruku pevněji, abych mu vyjádřila svou podporu.

Shodli jsme se na tom, že já počkám dole v kantýně. Řekla jsem mu, že tam být můžu, pokud chce, anebo můžu počkat dole. Asi je fakt nervózní, když si raději vybral to druhé. Respektovala jsem to však. Každý zvládáme stres jinak, a když si myslí, že já bych ho znervózněla ještě víc, pak radši fakt počkám dole.

„I tak," zamumlal, když jsme nastupovali do výtahu.

„Prostě to jen zkusíš, nic víc," objala jsem ho kolem pasu, protože než výtah vyjel do čtyřicátého patra, měli jsme poměrně dost času.

„Stejně si při té představě přijdu směšně," řekl, na což jsem převrátila očima.

„Na to nemysli. Nechci slyšet žádné řeči o tom, jak se podceňuješ. Zapomeň dneska na všechno a prostě si to užij. Poslouchej, co ti Elsa říká a snaž se to dělat, jak nejlíp to půjde," radila jsem mu, a pak se vyhoupla na špičky, abychom se mohli políbit.

„Třeba teď," šeptla jsem, zastavujíc se kousek od jeho rtů.

„Vypadáš naprosto božsky, a to se ani nesnažíš," kousla jsem se do rtu a sledovala, jak jeho tváře rudnou.

Nenechala jsem ho na to nic říct a vpila se do jeho úst těmi svými. Vzápětí jsem ucítila známé chvění v žaludku, když mě vzal do svého náručí.

Právě při těchto okamžicích zjišťuju, že jsem absolutně a nenávratně v tom. Nejspíš ani netuší, jak si mě získal, a přestože já to nejprve netušila taky, čím více dní jsme spolu, tím více mi to dochází.

Přestávám se koncentrovat na jiné věci. Všechny ostatní věci jsou mi jedno a starosti mě netrápí. Zkrátka jsem zažívala svůj, jak jen se to řekne... a jo, „time of my life". Nechávala jsem se tím ale dobrovolně pohltit. Vždyť kdy je vztah krásnější než právě na začátku? Celé to období zamilovanosti a poznávání. Teda alespoň se to říká a nejspíš na tom bude něco pravdy.

Protože tohle období je jen jednou. Pak se to všechno ustálí a nic nebude takové jako na začátku.

„Díky," políbil mě na čelo a věnoval mi sladký úsměv.