Give me love [Taehyung]

34. kapitola - KONEC

Měsíc pomalu ustupoval a za několik minut téměř zmizel z oblohy. Slunce ho stále ještě nenahradilo, ale dle oranžové barvy v dáli už se zcela jistě dralo zpoza obzoru. Celý Soul se nacházel v hřejivém oparu jeho paprsků.

Byl to kouzelný okamžik a popravdě mi ani nevadilo, že je tak brzy ráno a já už nemůžu spát. Je to poprvé, co takto uvidím východ slunce.

„Jsi vzhůru?" ozval se rozespalý hlas a vzápětí jsem ucítila, jak rukou obaluje mé tělo, tiskna ho na své.

„Chvíli," pousmála jsem se, nespouštějíc oči z výhledu, který jsem měla před sebou.

Díky tomu, že jeho byt byl tak vysoko, měli jsme šanci po večerech sledovat, jak se město ukládá ke spánku. Všechna světla se rozsvítila a okna budov v dáli vypadala jako hvězdy, které naneštěstí v Seoulu vidět nejsou. Mohla jsem to sledovat každý večer, co jsem u Taehyunga zůstávala na noc a nikdy by mě to neomrzelo.

Dneska je to však poprvé, co vidím východ slunce.

Město se opět probouzelo.

„Svítá?" šeptl.

„Uhm," nepatrně jsem přikývla a překryla svou rukou tu jeho, která mě objímala.

Cítila jsem, jak se ke mně tiskne a v žaludku mi jemně zaškubalo z příjemného pocitu.

Všechno se mi teď zdálo naprosto perfektní. Úspěšně jsem dokončila semestr na univerzity, takže škola mě minimálně na další dva měsíce trápit nemusela. Pokračovala jsem v práci v ateliéru, která mě neskutečně bavila.

Veškeré problémy s Tinou a jejím tátou jsou konečně taky zažehnány. Byla jsem šťastná za to, že je moje kamarádka zase zpátky. Ještě pořád sice dochází jednou týdně na sezení s psychologem, ale i po tom všem, co se jí stalo, je velmi silná a dala se do pořádku hodně rychle. Vím, že nějakou dobu potrvá, než to mezi námi bude jako dřív, ale jak znám Tinu, tak ta bude bojovat, aby se všechno vrátilo zpět do normálu.

Možná si trochu protiřečím, když tohle říkám vzhledem k tomu, co se doposud událo. Jenže pravdou je, že každý občas potřebuje pomoc a zrovna ona je ten typ, který je až moc tvrdohlavý na to, aby si to uvědomil. Proto tak dlouho trvalo, než se mi podařilo z ní vytáhnout, co se stalo a následně jí pomoci to nějak vyřešit.

Spadl mi kámen ze srdce, když se rozhodla dát zase dohromady s Yoongim. Ať už jsem se ze začátku na jejich vztah tvářila jakkoli, tak za dobu, co jsem ho stihla poznat, mu věřím. Mám pocit, že on je pro ni ten pravý a má ji skutečně rád. S ním bude v bezpečí.

A Taehyung na závěr? Jsem mu vděčná za všechno, co pro mě udělal. Podpořil mě, když jsem to potřebovala a toho si moc vážím. Zas a znova mě utvrdil v tom, že nikdy nezalituji toho, že jsem mu pomohla. I kdybychom se spolu nedali dohromady, byla bych i tak pyšná na to, co dokázal. Zvládl svůj život dát do pořádku a postavil se na vlastní nohy se skutečnou grácií.

Vždyť tenhle byt toho je akorát důkazem, jestliže si vzpomenu, za jakých podmínek jsme se před několika měsíci potkali.

Pořád má nutkání mi něco vracet a sám nejspíš ani netuší, že mi to všechno splatil už dávno.

Přesně tehdy, když jsem zjistila, že jsem do něj skutečně zamilovaná. Díky němu jsem měla šanci znovu zažívat, jak krásný pocit to je. Každý jeden den. Všechno mi to splácí už jen tím, že prostě jen je.

„Na co myslíš?" zeptal se.

„Tak nějak... na všechno," přiznala jsem, a pak se otočila čelem k němu.