Give me love [Taehyung]

21. kapitola

„Co se děje? Dneska nějak záříš," podivila se mamka, když jsme seděly u stolu a mazaly si toasty k snídani.

Bylo sedm ráno a ona akorát dorazila z noční směny. Já, přestože jsem šla spát v nějaké dvě hodiny ráno, unavená už nebyla. Spíš naopak – přišla jsem si nějak hyperaktivní.

Proto jsem šla s ní posnídat a při té příležitosti udělala pár toastů taky pro Taehyunga, který byl slušně v pánu. Očividně mu pouhých pět hodin nestačí. I když... ono to možná bylo i méně než pět hodin, protože pak jsme si ještě poměrně dlouho před spaním povídali. Když zaznělo konečné dobrou noc, raději jsem se ani nedívala na budíka.

„Mami," započala jsem a namazala jeden toast nutellou.

„Já jsem asi zamilovaná," vylezlo ze mě.

Styděla jsem se to takhle na mámu vybalit, ale nebyl tu nikdo jiný s kým bych se mohla o včerejší vyznání podělit. A já to potřebovala... fakt hrozně moc!

Za normálních okolností bych psala Tině, ale vzhledem k tomu, jak jsme se včera nepohodly... asi se mnou nechce mluvit a popravdě nechci mluvit ani já s ní.

„Nepovídej," vykulila překvapeně oči, a pak si odpila čaje.

„No... jo," přitakala jsem.

„A do koho? Má to něco společného s tím tvým tajemným kamarádem, co se tu naráz zjevil?" popíchla mě s úchylným výrazem.

Převrátila jsem nad tím očima, ale pak přikývla.

„Nějak se to stalo," přiznala jsem.

„To se většinou jen tak stává, je to nevyzpytatelné," zatvářila se pobaveně.

„A? Stalo se mezi vámi něco nebo tak?" vyzvídala dál a mně při otázce nepochybně zrudly všechny části těla.

S mámou jsem mluvila většinou docela otevřeně. U posledního kluka jsme spolu normálně mluvily o intimních záležitostech a podobně. Jasně, že jsem dostala poučení, ale od mé mámy to znělo spíše srandovně, než abych se cítila otráveně, že to musím poslouchat. Moje máma byla zároveň má kamarádka. To se zas tak často nestává, což?

„Ne, zatím ne, protože já jsem se včera teprve rozhoupala k tomu, abych se vyznala, a on předtím žádnou ještě neměl. Není třeba spěchat," vysvětlila jsem.

„Je mladší?" zajímalo ji ihned.

„Není, jen je to trochu komplikovanější. Nechci zacházet do detailů, jen sem měla pocit, že pokud to někomu neřeknu, tak snad exploduju," zasmála jsem se a ona se mnou.

„A co Tina?"

„Včera jsme se pohádaly," to už jsem neřekla tak nadšeně.

„Jakto? Kvůli němu?"

Nechápu, že se umí strefovat tak přesně.

„Jo. Ve stručnosti – ona mi zkrátka chtěla dohodit někoho jiného, jenže já neměla zájem a dost jsme si kvůli tomu vjely do vlasů," pokývala jsem hlavou.

„To mě mrzí, Deny. Určitě se zase usmíříte," pohladila mě po ruce, a pak si do pusy strčila poslední sousto toastu.

„Určitě se o tom pobavíme více, ale umírám únavou," zatvářila se omluvně.

Samozřejmě jsem jí to odkývala a popřála jí dobrou noc. Pak jsem dodělala všechny toasty a rozhodla se vrátit zpátky do pokoje. Nechtěla jsem ho ještě budit, ale netušila jsem, co mám dělat, když je tak brzy. Rozhodla jsem se uvelebit do svého křesílka a přemýšlela, na co mám chuť víc – obohatit svůj deník novým článkem nebo surfovat na internetu?

Na psaní bylo ještě brzo, mé mozkové buňky ještě nechtěly spolupracovat. Zapnula jsem si proto nějaká videa na youtube a po dvaceti minutách byla znovu v pánu.

Není divu, že jsem čekala probuzení, při kterém budu mít šanci cítit veškeré své kosti i svalstvo, kterým mé tělo disponuje. Na mé překvapení jsem se probudila v posteli.

Zmateně jsem se podívala kolem a na chvíli měla pocit, že se mi snad rozhovor s mámou snad zdál. Venku už svítilo sluníčko a skrz pootevřené okno jsem slyšela taky zpívat ptáky.

Co to do háje...

Pak jsem spatřila talíř plný toustů a došlo mi, že to opravdu nebyl sen.

„Dobré ráno," z přemýšlení mě vytrhl chraplavý hlas jen kousek ode mě.

„Dobré," jako na povel jsem se začala usmívat a pohled stočila právě k němu.

Ležel pohodlně na boku a hlavu si podpíral rukou. Ještě pořád měl na sobě pyžamo, které se skládalo z modrých kraťas a bílého trička. Vlasy do všech stran, ospalý úsměv a... jasně, můžu se blahem roztéct.

„Co je?" znejistila jsem, když si mě mlčky prohlížel a raději si ohmatala obličej, jestli na něm něco nemám.

„Nic," pokrčil rameny.

„Aha, tak fajn... no, nemohla jsem spát a stihla jsem mámu, tak jsme společně udělaly tousty. Je jich tam i dost slaných pro tebe," ukázala jsem na stůl.

„Už jsem to stihl prozkoumat," přitakal.

„Aha a proč jsi nezačal jíst?"

Určitě měl hlad.

„Chtěl jsem snídat s tebou," pořád se usmíval.

Jenže... bylo to takové zvláštní. Jeho úsměv byl zvláštní. Takový potutelný, neidentifikovatelný. Netušila jsem, co si o něm myslet.

„Tak co je!" zaúpěla jsem a posadila se na posteli, kontrolujíc, jestli mám všechno tam, kde to má být a jestli náhodou moje pyžamo není důvod, proč se tak tváří.

„Nic, prostě... nic," vypadalo to, že chce něco říct, ale na závěr si to stejně rozmyslel.

„Tae," výhružně jsem se na něj podívala.

„Dobře, tak mi pověz," odmlčel se, nervózně se drbaje ve vlasech.

„Co to bylo včera? Jsme jako spolu nebo ne, nebo... co?" koktal páté přes deváté a já nemohla jinak než se usmívat nad jeho zmateností.

Zas a znovu. Jeho zmatená stránka bude očividně má oblíbená, jak se zdá.

„Z mého pohledu? Jo," odvětila jsem a tentokrát jsem se přestala plně ovládat, nasazujíc přiblblé uculení.

„Jo?" zeptal se zase a já zase přitakala v souhlas.

Přišlo mi srandovní si to takto říkat, ale po druhé straně je možná i dobře, že se v tom navzájem ujistíme. Mně to sice přišlo včera poměrně jednoznačné, ale Taehyung jako chlap... ti mají očividně všichni delší vedení. Že se ještě divím.

„A... dáš mi pusu?" vylezlo z něj nesměle.

„A chceš?" popíchla jsem ho.

„Uhm," přitakal.

„Víš, jako na dobré ráno," začal to rozvíjet.

„Prosím tě, už zmlkni," bublala jsem smíchy a nahýbajíc se k němu jsem položila své dlaně na jeho obličej.

Smích nás oba přešel cobydup a za chvíli nám zbyly jen malé úsměvy na tváři. Měla jsem šanci vidět ten jeho plný očekávání a taky tmavé oči, které mi byly daleko blíž než kdy jindy.

„Moc mluvíš," šeptla jsem předtím, než jsem zcela zavřela víčka a jemně se otřela svými rty o jeho.

Měla jsem na paměti, že je to nejspíš jeho první polibek, ale taky jsem tušila, že se určitě chytí rychle. Doučování v tomhle směru zcela jistě potřeba nebude.

Nemohla jsem se ubránit slastnému povzdechu, když si mě majetnicky přitáhl k sobě a bylo téměř nemožné se nabažit toho krásného pocitu, kdy jsem u někoho v náručí.

Bylo mi tak dobře.