Give me love [Taehyung]

22. kapitola

„Popravdě nevím, jestli se mi chce někam ven. Je sice pěkně, ale všude budou mraky lidí," sdělila jsem mu svou odpověď na otázku, co budeme dneska dělat.

Bylo dopoledne, máma měla půlnoc a tuším, že minimálně do dvou bude spát. Měla jsem sice nějakou práci do školy, ale té se můžu věnovat, až on tady nebude. I když... i kdyby tady nebyl, našla bych si jinou výmluvu, proč to nedělat zrovna dneska.

„Můžeme jet někam dál," navrhl a jemně rozhrabával mé vlasy.

Přiznávám... nechtělo se mi nikam. Chtěla bych takhle ležet celý den a nejradši se mazlit. Zní to ode mě asi divně, ale je to sakra dávno, co jsem se s někým mazlila a asi mi to fakt chybí. Proč toho tedy nevyužít, když už mám konečně nějaký objekt, ke kterému se můžu tulit?

Přestože se to zdát nemusí, mám ráda romantiku ve vztahu. Úplně bez ní to zkrátka nejde.

„A co prostě jenom ležet?" zaúpěla jsem a otočila se na bok tak, abych na něj viděla.

„Hm?" pozdvihl obočí, když jsme se střetli pohledy.

„Nechce se mi nikde trajdat, je mi v posteli dobře," vysvětlila jsem.

„To se chceš celý den válet? Není to nuda?"

„Jo, je to nuda, když ležíš sám, ale my jsme dva, takže to nuda nebude," zazubila jsem se, posouvajíc se více nahoru tak, aby naše obličeje byly blízko sebe.

„Jsi si jistá?" znervózněl.

„Jistě, vlastní zkušenost," mrkla jsem laškovně pravým okem, a pak se ho rozhodla umlčet polibkem.

O žádný další si od rána už neřekl a já se nejprve taky trochu zdráhala. Je to trochu zvláštní, ale to je asi proto, že to teprve začalo. Musíme se navzájem trochu osmělit. Netuším, jak to má on, ale já se ho chtěla dotýkat, chtěla jsem ho objímat a chtěla jsem ho líbat. Jenom mě něco pořád drželo zpátky. Musela jsem si zvyknout a jelikož netuším, kdy se zase uvidíme, hodlám tento den právě k tomu využít.

„Copak?" zeptala jsem se, když se odtáhl a pousmála se nad tím, jak tiše zalapal po dechu.

Prstem jsem přejela po jeho spodním rtu, který se leskl a vyčkávala na odpověď.

„Asi nic, jen... umíš dobře líbat," zahořely mu tváře, a přestože mě zas moc věcí do rozpaků nedostane, určitě jsem zčervenala taky.

Takový kompliment jsem totiž nečekala.

„Díky, ty taky," vrátila jsem mu.

„Nemyslím si, ještě pořád je to takové zvláštní," odvětil, uhýbaje pohledem.

„To se ti jen zdá," zavrtěla jsem hlavou.

Pro mě to poprvé bylo taky divné, takže se mu ani nedivím. Stačí ale pár dalších polibků a přejde to raz dva.

„Myslíš?" tentokráte se na mě podíval, asi aby viděl, jestli zaváhám.

To jsem však neměla v plánu. Možná už je to tím, že jeden vztah mám za sebou, ale z nějakého důvodu mi nevadilo mluvit o takových věcech a necítila jsem se nějak nervózní. S jinými lidmi možná – ani si vlastně nepamatuji, že bych to někdy s někým probírala kromě mámy a své nejlepší kamarádky.

Poprvé jsem se s partnerem bála mluvit o různých intimnostech, ale po nějaké době jsem přišla na to, že mlčení hodně škodí. Ať už je to líbání nebo i sex. Když o tom dva nemluví, je to na nic. Každý má nějaké představy, nějaké touhy a ať už se dva milují sebevíc, i ta fyzická stránka má své místo ve vztahu. Pokud to v ní skřípe, není vztah dlouhodobě udržitelný. To je však jen můj názor.

„Já se cítila hodně divně, když jsem měla svůj první vztah. Pro něj to taky poprvé nebylo, takže už věděl, co a jak a svým způsobem mě to trochu stresovalo. Chápeš... že vždy musím následovat, protože nemám páru, co dělat," uchichtla jsem se nad představou sebe před dvěma lety.

„Ty nerada následuješ, viď," tipoval a taky se zasmál.

Jo, to mě odhadl.

„Normálně moc ne. V těchhle věcech je to trochu jiné. Nevím," pokrčila jsem bezradně rameny, neschopná to vysvětlit více.

„Jen asi vím, jak se cítíš a chci říct, že se toho vůbec nemusíš bát. Není na tom nic špatného. A rozhodně se nepodceňuj jen proto, že nemáš žádné zkušenosti, okay?" opřela jsem si loket vedle jeho hlavy, vyčkávajíc na odpověď.

Jen pokýval hlavou, nic víc k tomu nedodávaje.

„Fajn," řekla jsem spokojeně a znovu se svými rty přitiskla na jeho.

Tentokrát jsem se rozhodla pro pomalejší polibky s úmyslem, že si to všechno pořádně vychutnám. Nemáme absolutně kam spěchat, tak proč taky? A nepopírám, že líbání je má oblíbená činnost.

Spokojeně jsem zapředla, když se odhodlal a své dlaně usadil na mém pase, jemně mě hladě po bedrech. Čím déle jsme takto setrvali v objetí, tím více jsem se uvolňovala, až mi vůbec nepřekáželo opřít svůj hrudník o jeho.

Pokračovala bych v té činnosti nerušeně dál, kdyby mi naráz něco nepřistálo na zádech.

„Uh," zvedla jsem hlavu a spatřila Micku, která seskočila vedle na postel, spokojená, že konečně upoutala naši pozornost.

„Ty kočko jedna," ukázala jsem jí zdvižený ukazováček.

Nedokázala jsem však udržet naštvaný výraz. Je to zkrátka můj miláček.

Podrbala jsem ji za ouškem a lehla si zpátky na postel vedle Taeho.

„Co se prostě jen válet?" zopakovala jsem znovu svůj požadavek a tentokráte přidala trochu roztomilý kukuč, aby mi konečně podlehl.

„Když tobě nejde odolat," uculil se, objímaje mě kolem ramen.

***

Teď se u mě dějí fakt na prd věci, aneb poznávám korejskou mentalitu i z jiné stránky.

Jinak běžte číst první díl Things we have!