Give me love [Taehyung]

27. kapitola

Seděla jsem v kavárně a čekala. Dneska jsem měla mít sraz s Tinou a konečně jsme to měly dát do pořádku. Teda... netuším, jak ona, ale já si to vyříkat chtěla.

Zněla do telefonu fakt odměřeně, ale to už je jednou ona. Bude se snažit mi to dát sežrat, tipuju.

Nechtělo se mi s ní scházet a řešit to, ale stýskalo se mi po mé nejlepší kamarádce, a pak jsem taky slíbila Namjoonovi, že se s ní usmířím, ať ji chudáci kluci pořád nemusí mít na krk.

Při té představě to nejde jinak, než že se musím zasmát. Dalším důvodem k úsměvu je také známá melodie mobilu oznamující, že mám novou zprávu.

Tušila jsem, kdo to je, a proto taky ten úsměv.

Tae: V kolik dnes?

Já: Ozvu se, ale teď netuším. Záleží, jak to půjde.

Tae: Dobře, držím palce (:

Já: Díky, zatím :*

Tae: Zatím (;

Taehyung má konečně mobil.

Neuvědomila jsem si, jak je pro mě tahle věc důležitá až do chvíle, co jsem ho chtěla nějak kontaktovat a nešlo to. Docela mi drásalo nervy, jak jsem si s ním během týdne nemohla vůbec nic napsat. Přes víkend jsme se sice viděli a často za mnou chodil i během školních dnů, když skončil v práci. Já mám ale ráda větší organizovanost. Jednak se chci domluvit a chci vědět, kdy mě bude čekat a kdy zase ne. Pak je to taky to, že jsem měla hroznou chuť mu psát zprávy na dobrou noc, a to bylo už tím tuplem nemožné.

Po pár dnech, co nafotil fotky s Elsou, ozvala se jedna firma na parfémy, že by ho brali do své kampaně. To byla naprosto skvělá zpráva, a přestože to nebyl nikdo moc známý, zaplatili za focení dobře. Díky tomu si mohl konečně koupit mobil a já s ním byla více v kontaktu.

„Ahoj," pozdravil mě známý hlas mé kamarádky.

„Oh, ahoj," usmála jsem se, když si sedala naproti.

„Už sis objednala?" natáhla se pro menu.

„Ne, čekala jsem na tebe," odpověděla jsem úplně stejně stroze, jako ona.

Pár minut hleděla na lístek, a pak se u nás objevila servírka, beroucí naše objednávky. Nejspíš čekala, kdy se tu můj doprovod objeví, protože jsem jí říkala, že ještě někoho čekám, a proto si tedy neobjednám.

„Takže, co potřebuješ?" položila své lokty na stůl.

„Nic," odvětila jsem klidně.

„Aha? Tak proč tu jsem?" zamračila se.

„Protože jsem chtěla strávit čas se svou nejlepší kamarádkou, třeba proto?" protočila jsem očima, taky docela otrávená jejím tónem.

„Zajímavé," zabručela si pod nosem.

„Hele Tin, mě to vážně mrzí. Řekly jsme si, co jsme si řekly, ale mrzí mě to a chybíš mi," rozhodla jsem se toho už nechat.

Nechci chodit okolo horké kaše. Taky pro mě není snadné se omlouvat, ale pořád jsem na tom očividně lépe než ona. Od ní se dočkat nějakého uznání, omluvy či čehokoli je kolikrát fakt nadlidský výkon.

„Taky mě to mrzí," připustila váhavě.

„Tak už to hoďme za hlavu, ne?" navrhla jsem.

Nahlas si povzdechla a mně se popravdě moc nelíbil fakt, že nic neodpovídá. Doufala jsem, že prostě řekne ano a necháme to být. Vždyť o nic tak hrozného přece nešlo, ne? Tak se mi snažila dohodit kluka, ale nevyšlo to. Byla jsem na ní trochu hnusná, to uznávám, ale naštval mě fakt, že ona je tak posedlá Yoongim, že vůbec nevidí, jak se chovám. Kdyby se totiž dívala, poznala by, že o Namjoona skutečně nestojím a pořád by se tak nesnažila.

„Ty s ním prý teď chodíš," konstatovala, na což jsem se zamračila zase já.

Jak to do háje souvisí s tím, že se máme my dvě usmířit?

„Jo," odvětila jsem tedy jednoduše.

„Fakt si myslíš, že je to správné rozhodnutí?" zeptala se pochybovačně.

„To je jako bych se zeptala já tebe, zda je dobré rozhodnutí chodit s Yoongim," odfrkla jsem si podrážděně.

„Je to něco úplně jiného. Yoongi je... normální kluk, co s námi chodí do školy. Ne bezdomovec."

„Hele kroť se, jo? Taehyung už dávno na ulici není a všechno bys to věděla, kdybys mě byla poslouchala," ohradila jsem se ihned.

Nemůžu pochopit, proč na něj pomýšlí s takovou zlobou. Vždyť jí nic neudělal. Ani ho pořádně nezná, ale tak škaredě o něm mluví. Je pravda, že neměl domov a spal venku. Možná i někdy něco ukradl a vím, že na to určitě není pyšný. Jenže lidi dělají chyby. Důležité však je, aby si je uvědomili a snažili se je napravit.

„Přijde mi to nechutné," řekla na to a já nemohla jinak než zalapat po dechu.

Tohle slovo je na mě už totiž příliš. Přestože avizovala, že nechutné je něco, cítila jsem v tom, že to slovo avizuje k němu. Hrozně mě to v tu chvíli rozčílilo.

„Co ti kdy udělal, že o něm takhle mluvíš?" zavrtěla jsem hlavou a začala balit své věci.

Tohle nebudu poslouchat a popravdě po tom, co se ona chová takhle, nemám chuť se s ní ani udobřovat. Mám ji ráda, je to má nejlepší kamarádka, ale právě teď mě zraňuje tím, co říká a moc dobře to ví.

„Lidi jako on propadli pití a drogám, proto jsou na ulici. Denny," postavila se, když i já a na chvíli mi přišlo, jakože se mě snaží zastavit.

„Neznáš jeho příběh a už soudíš? Tohle od tebe fakt není fér," dala jsem si kabelku přes rameno a měla se k odchodu.

Ještě předtím, než jsem se však skutečně rozešla k pultu, abych mohla zaplatit za svou objednávku, otočila jsem se a znovu se na ni zadívala.

„Abys věděla, Tino, tak dneska jsem tu přišla s tím, že se konečně usmíříme. Byla bych schopná zkousnout fakt, že ho z nějakého důvodu prostě nemáš ráda, ale abys o něm říkala tak hnusné věci, přestože sama nic nevíš... to poslouchat nebudu."

„Znám lidi, jako on a to stačí," namítla rázně.

„Že ses nikdy nezmínila," uchichtla jsem se ironicky.

Nevím, že by kdy měla zkušenost s někým takovým. Minimálně se mi o tom určitě nezmínila.

„Nejsem povinna ti říkat všechno," odsekla.

„Očividně už nejsi povinna mi říkat vůbec nic."

„Ne? Takže si vybereš jeho přede mnou?"

Tato věta mě zarazila. Možná se to mohlo zdát, jakože si volím strany a... možná jsem to skutečně dělala. Někdo by mě mohl obvinit z toho, že jsem prostě tak moc zamilovaná, až se vzdávám své nejlepší kamarádky pro kluka, kterého znám o dost kratší dobu. Jsem zaslepená?

Nevím, snažím se myslet racionálně a je to velmi těžké. I přesto však neshledávám vinu na své straně. Ona mě nutí k volbě a už to je špatně. Dalším důvodem, proč bych teď měla odejít je to, že to, co ona dělá, není správné. Ať už je Taehyung můj přítel nebo ne, nemá právo o něm říkat takové věci, když ho ani nezná.

Dělám správnou věc.

Určitě.

A budu jen doufat, že ona za nějakou dobu zjistí to stejné.