Zabouchla jsem skříňku a hodila si batoh na záda. Konečně. Čeká mne víkend.. S rodiči v sobotu pojedeme do úžasné indické restaurace v Hillary street.
Budeme si povídat, jíst prapodivná jídla a bude nám fajn. Spolu. Taťka byl ráno nějakej divnej, když jsem chtěla odejít z domu, nedal jinak než že mě musí obejmout.
To nikdy nedělával. Rodiče ta práce už určitě zmáhá. Ač se vrací z práce domů dřív než my, jsou vždycky úplně vyčerpaní. Snažíme se jim s Panamou co nejvíce pomáhat, ale s naším studiem na střední škole se to moc neslučuje.
S těmato myšlenkama jsem došla k autobusové zastávce. Můj bus se za chvíli přikodrcal a tak jsem mohla nastoupit.
Panama je moje o rok starší sestra, chodí na stejnou školu jako já, ale o rok výš. Logicky. Dnes je ovšem nějaká nemocná, ráno se cítila divně, a tak jsem musela do školy sama.
Vyskočila jsem z autobusu. Domů už je to jenom kousek, prošla jsem ulicí na její roh a vstoupila jsem do Rosse street, kde úplně na jejím konci stojí náš rodinný dům.
Najednou jsem se prudce zastavila.
Není náhodou támhle na druhém chodníku Black Widow? Rusovlasá žena v černém obleku působila v jindy poklidné Rosse street jak pěst na oko.
Feyre, to ti není hloupé na ní takhle okatě civět?! Proberu se z transu a pokračuji v cestě. Stejnak po ní pokukuju, nedá mi to. Když jsem byla v půlce cesty, Black Widow se zastavila. Kdosi jí volal. Odposlouchávat cizí hovory je přece jen moc i na mně, odtrhnu od zrzky oči a jdu dál.
Zbytek cesty jdu s očima zapíchnutýma do chodníku ponořena do svých myšlenek.
Konečně zvednu oči.
A v tu chvíli se mi změnil svět.
ČTEŠ
Znamení plamene ||Avengers FF [finished]
FanfictionPlamen. Je věčný. Byl na úplném počátku všeho. Je tu stále. V něco se ale převtělil. Do Znamení Plamene. Vstoupilo právě do Feyre Turnerové, obyčejné středoškolačky s jantarovýma očima. Není lehké se s ním sžít. Ale mnohem lehčí je se zamilovat...