Znamení plamene ||Avengers FF [finished]

Studiemi Procházet

"Tak, super, nepřestávej! Dej jim! Friday, pošli jí další!"

Nadechla jsem se a provedla obzvlášť těžký chvat pomocí ohně. Další robot však již útočil zezadu, držela jsem tempo a zatímco jsem na něm pracovala pomocí techniky tchai-tchi, sejmula jsem druhého ohnivým šípem zasazeným přesně doprostřed těla.

"Holky, viděly jste to?" žádám slova obdivu.

"Jo, ale..."

Jeden z robotů mě bolestivě udeřil do zad. Vyjeknu a vrazím mu ohnivou pěstí. Vyčkávavě se rozhlédu, netoužím po další herdě do zad. Snad to byli všichni. Dojdu až k mým učitelkám.

"Tak, jaká jsem byla?"

"Na dva měsíce tréninku dobrý," připustí Natasha.

"Nechtěly by jste mi dát těžší kalibr?" prohodím. "Tihle roboti jsou fakt paka. Vsadím se, že má Stark ve svém skladu haraburdí ještě jiné lahůdky!"

"Jo, ale ne pro tebe." prohlásí Wanda. "Ne, když se pořád nedokážeš plně sousředit! Kdyby to nebyl robot ale, já nevím, někdo podobný jako ty nežku-li silnější, měla bys vaz vejpůl."

"Wanda má pravdu," přisadí si Nat. "Nesoustředíš se. Nech tu sílu proudit! Vsadím se že dokážeš úžasnější věci než posílené chvaty a kopy a ohnivé šípy."

"Jo," pousměji se smutně, "ale já o nich nevím."

"Možná ale ten těžší kalibr není tak špatný nápad," mrkne na Nat Wanda.

"Ty myslíš.." zeptá se podezřívavě Natasha.

"Jo, přesně to myslím."

Nat se usměje: "Steeeevee?!"

Ztuhne mi krev v žilách. To by neudělaly. Já přeci nemůžu bojovat se svým potencionálním objektem zájmu!

Steve.. Je hezký. Líbí se mi. Jenom škoda, že nemá zelené oči.

Otevřou se dveře.

"Zdar, kapitáne!"

Feyre, ty s ním chceš bojovat? Jseš si jistá? 

Ne, tak to vůbec ne! Všechno ve mě křičí, ať vezmu nohy na ramena!

Vrhnu vyděšený pohled na ty dvě zrádkyně. Věděly to. Věděly a měly to naplánované!

"Ahoj, Feyre. Vypadá to, že mi budeš muset nakopat zadek!"

"No..J-Já..."

"Neberu si to osobně. Pusť se do mě.

Věnuji Kapovi letmý pohled. Je oblečen ve své obvyklé uniformě a v ruce drží štít z vibránia. (Jsem to ale chytrá, co?)

Co když se totálně ztrapním?? Kopnu ho do rozkroku nebo tak něco??

"Tak šup, holka. Ráda bych stihla výjezd do Cream peak."

Hodím po Wandě nasupeným pohledem. U Natashy se setkám s pochopením. Asi jí došlo, že takové boudy se na kamarádky nešijí.

Rozhodnu se tedy soustředit. Tři.. Dva.. Jedna.. Teď!

Vrhnu se na Steva, ruce mi žhnou. Provedu kop do středu těla, ale on ho vykryje štítem. Než se vzpamatuji, hodí ho po mně.

Páni, buď mě nenávidí a chce mě zabít a nebo ve mně opravdu hodně věří, protože tohle jsem se při výcviku s roboty fakticky nenaučila.

Ale ano, umím udělat ohnivý štít! Rychle před sebou vytvořím ohnivou clonu. Štít do ní narazí a než ho Steve stačí sebrat, onu clonu po něm vrhnu. Plánovala jsem být něžná, ale on sám se nijak gentlemansky nechová.

Nezbývá mu nic, než se schovat za štít. Než si uvědomí, že by asi měl vstát, clonu odvolám přesně mířenou střelou mu štít vyrazím z ruky.

"Dobrá, dobrá, vzdávám se!" Vstává Steve.

"Tvoje síla je ohromná. Nedokážeš si ani představit, jak moc."

Mělce dýchám. Bylo to strašně náročné. Psychicky i fyzicky.

Fíha. Má pravdu, Feyre. Dokážeš daleko víc, než on."

Je jasné, že jestli nebudu každý den poctivě trénovat, překonávat sama sebe, ten jed mě zničí. To už vím taky.

....................................................................................................

"Tak, na zdraví naší Feyre!"

"Na zdraví!"

"Buď pořád tak krásná a správná, jako jsi!"

Cítím se jako ve snu. Sedíme na terase Cream peak, držíme noblesní skleničky se šampáňem a připíjíme si. Na AVF. A na mě.

Já, Nat, Steve, Wanda, Vision, Pepper, Scott, Tony a také Peter a Clint, které jsem už stihla poznat.

S každým jsem si dohodla minimálně jednu lekci.

Směji se a jsem šťastná. Relativně. Chybí mi zelené oči. Třeba mě dnes navštíví, kdo ví..

Stojíme s Tonym opodál.

"Chceš mě zase prohlašovat za svoji milenku?"

"Ne. Chci se ti omluvit. Víš.. Já vím, že to někdy přepísknu. Odpusť mi to, jestli můžeš. Nechci, abys to brala tak, že na tebe mám zálusk. Jen je podle mě škoda být spolu na nože."

Hledím mu do očí. "Tak tedy mír?"

Usměje se. "Jo, sklopme zbraně."

Když mě pak Steve ve stínu břečťanu políbí, jsem šťastná téměř maximálně. Dodám jenom jedno:

Avengers, vítejte zpátky.