Znamení plamene ||Avengers FF [finished]

Plány Na Večer

Ráno se probudím pěkně pozdě. Malátně se posadím na posteli. Panečku, přispala jsem si tedy pěkně! Podívám se na digitální hodinky na nočním stolku. Ukazují 10:14.

Zvednu se z postele a pokračuji do koupelny. Omyji si obličej vodou a vlasy spletu do copu, hodím na sebe moje tričko a džíny a už zavírám dveře.

Nikde nikdo, divné. I když, ono se asi není co divit, V půl jedenácté už se všichni zabývají svými osobními činnostmi. V jídelně sedí jenom Scott.

"Zdar," prohlásím a hrnu se ke kuchyňské lince.

"Dobrýtro." Zamumlá. Neodolám a kouknu se co dělá. Zamyšleně sedí na židli a hledí na.. mravence?! A ti mravenci, oni po stole jen tak nepobíhají, oni se formují, nebo co!!

"Co ty stvůrky dělaj?" Zeptám se znechuceně.

"Cvičím je. A stvůrky to nejsou. Antónie, tohle je Feyre, Feyre, tohle je Antónie."

"Hm. A to je jako cvičíš bičíkem nebo co?"

"Ne. Napojím se na ně myslí a oni mně poslouchají. Je mezi námi pouto, víš."

"To máte dobrý. Co si můžu vzít k snídani?"

"Jsou tam toasty. Doufám že jíš rajčata, je jich v nich spoustu."

"V poho, miluju rajčata." Blé.

Využiji nepřítomnosti ostatních a toast si odnesu do pokoje. Následně z něj vykuchám rajčata a poživatelný zbytek sním. Co teď?

Mohla bych se jít kouknout co dělá Steve, ale... Nebude to vypadat jako dolejzání? Ne, k tomu se neponížím. Za nikým nepůjdu. Budu si číst, třeba na odpočívadle u kuchyně. Tak.

Chňapnu po knížce a běžím na odpočívadlo. V rozsvěcování vonných svíček mám už praxi, udělám si pěkné... dopoledne. Vydržím si číst do oběda. A to už ke konci nudou ani nevnímám děj fantasy knihy!

Vrazím do jídelno-kuchyně jako divoká voda.

"Co bude k obědu??" Wanda stojí u plotny. Usoudím, že asi dnes vařila.

Wanda sebou trhne. "Člověče, ty se šíříš stejně rychle jako lesní požár. Ty už máš hlad? To tě ta zmrzka nezasytila?"

"Jaká zmrzka?" Nějak mi unikají souvislosti.

"No, Cream peak v centru.. Tys tam nebyla? Já teda dneska taky ne, vařila jsem, ale tebe teda pozvat mohli.."

"Asi zapomněli," ušklíbnu se.

"Hm. Tak příště."

"Pokud za ten týden co tu budu dokážete nezapomenout mě pozvat, tak jste dobrý."

"Co? O čem to mluvíš? Za tejden?"

Je roztomilá!

"Jo. Dýl tady nebudu."

~☆~

Celé tři dny jsem proflákala. Jestli to takhle půjde každý den, tak nevím. Začala na mě opět dopadat tíseň. I když jsem tak navenek nevypadala, byla jsem na dně. Snad tisíckrát jsem volala tajemného muže, snad tisíckrát volala Panamě. Nepohrdla bych ani Stevovou společností. Ale ten se od onoho našeho seznámení u společných jídel neukázal.

Seděla jsem u večeře. Já, Tony, Pepper, Scott. Wanda a Visionem někam odešli. Věřte mi, opravdu nestojím o to vědět kam. I když samozřejmě tuším, že.

Rejpu se v těstovinách.

Tony kupodivu mlčí. Nakonec se ale stejně ozve:

"Jsem zván na party jednoho chlápka, ohledně součástek, které od něho objednávám od začátku kariéry. Kdybyste nevěděli, co s volným večerem, jste od tohohle momentu zváni také. Takže? Pepper, miláčku, půjdeš?"

"Obávám se, že dnes ne, zlato. Mám schůzku v Cream peak, třeba příště. Třeba by jel Scott?"

"Já klidně. Mravence mám vycvičené dokonale, mohu zavolat i Hope, jestli by to nevadilo."

"Ne, jen ji pozvi."

Jaká ironie, s mojí účastí nepočítaj! A zrovna jo!

"Tony?"

Překvapeně se otočí. "Ano?"

"Já bych jela."

Všechny tři páry očí se na mě upřou. Pak se dva z nich tázavě obrátí na Tonyho. Ten pokrčí rameny. 

"Nevim, v tomhle nejedu."

Dochází mi trpělivost: "Tak můžu nebo ne?"

"Jo. Ale dost si protiřečíš, to jen aby bylo jasno."

"To je mi buřt. Děsně se tu nudim. Tak proto."

"Aha. Tak za 20 minut před barákem."

"Už?! To nemůžu stihnout!"

Tony protočí oči v sloup. "To je mi jasný."

Scott běží do svého pokoje a já se nechám inspirovat. Nějaká pracovní party je lepší než nic.