Znamení plamene ||Avengers FF [finished]

Láska.. A Co Dál?

Plula jsem vesmírem.
Byla jsem obklopena nekonečnem.
Žádné křivdy ani trápení, křik ani halas.
Ticho.
A on.
Maják. Můj maják v temnotě.
Zářil do každičkého zákoutí mého světa.
Věděl o mých nejniternějších myšlenkách. O těch, o kterých jsem nevěděla ani já.
Stáli jsme proti sobě.
Já a on.
On a já.
Fascinoval mě. Jeho oči mě unášely. Do mimosvětů.
Usmál se a já věděla, co dělat když se mi v rukou zhmotnilo plátno a uhel.
Zapomněla jsem, jak špatná v kreslení jsem a jenom jsem malovala, malovala každičký jeho rys, jeho havraní vlasy a jeho oči.
Malovala jsem pěknou chvíli.
Pak jsem k němu naposled pozvedla zrak.
Jenomže přede mnou nikdo nestál.
Co? Nemohla to být všechno jen..

Lež. Bůh lží a falše.

Slyším někoho volat své jméno.
...................................................
Příchod zpět do reality byl pozvolný, plný drtivých vzpomínek a jejich následných zapomínání. Bylo 17. prosince když jsem po měsíci v kómatu znovu pohlédla do očí přítomnosti.

Během spánku byl čas pro mě relativní pojem. Plavala jsem v minulosti, a kdoví, možná i v budoucnosti. Bylo jen dobře, že jsem si že snů o budoucnosti nic nepamatovala.

První co jsem ucítila byla vůně kakaa. Na nic se neptala a celou mě obklopila. Otevřela jsem oči.

Tma. Kde to vlastně jsem..? Je tohle realita? Posadila jsem se na posteli. Tmavé obrysy nábytku dávaly znát, že jsem ve svém pokoji. Venku svítil měsíc.

Kdo jsem?

Zhluboka a přerývavě jsem se nadechla a zadívala se do míst, kde stávala svíčka. Natáhla jsem ruku a svíčku zapálila.

Jaké je mé jméno..?

Prohlédla jsem si svoji dlaň a prohrábla si rukou vlasy. Jaká je vlastně jejich barva..? Proč si to nepamatuji? Proč si nepamatuji nic o mé osobnosti?

Co vlastně dělám ráda?

Oheň. Znamení Plamene. To si pamatuji. Vládnu ohni. Vím, že žiji u Avengers. Že k jednotlivým avengerům chovám jisté vztahy. Matně si vybavuji nějakou bitvu.. Sestra? Nu ano, asi mám sestru.. Jo, jmenuje se Panama, to vím..

Feyre!

Chytnu se za hlavu.

Loki.
Jmenuje se Loki.
Já to vím.
Vím to. Je to Loki.

Ve svém překotném opuštění postele převrhnu vlažné kakao na nočním stolku. Svět se se mnou zatočil. Teď je mi všechno jedno. Ať jsem kdo jsem, musím se tam vrátit. Nenechám to tam.

A tak jsem nechala oheň planout ještě jednou.

Loki. Je to Loki.

Plameny se zbarvily do smaragdova a jedno z mých já zmizelo do mimosvětů.

...........................................

Ve vesmíru byla zima. To jsem protentokrát poznala hned. V rukou jsem stále měla plátno.

On už tam nestál.

Přitiskla jsem si plátno k hrudi a modlila jsem se, abych se probudila s ním.

Zima..
.........................................

Probrala jsem se na podlaze. S jenom jedním přáním. Jediným.

K něčemu jsem se tiskla. Nějaký obraz..

Podívala jsem se na něj. Kdo na něm vlastně je? To jsem malovala já..? Jak se ten muž jmenuje?

Vždyť jsem to věděla! Věděla jsem, jak se ten neznámý jmenuje.. Proč jsem to zapomněla..?

Něco za něco.

Asi ano..

Znovu jsem se k obrazu přitiskla.

Dveře se se skřípěním otevřely.

"Feyre? Panebože, co se tady stalo?!"

Ve dveřích stála Natasha, Tony, Wanda a Steve. Na tvářích měly zděšené výrazy.

Rozhlédla jsem se kolem sebe. Podívaná to byla vskutku děsivá. Ožehlé stěny na mě zhlížely a nábytek doutnal.

Ale to bylo všechno jedno.

Hlavně že vím, že jsem Feyre a vládnu ohni. Nic jiného nepotřebuji.

A mám jeho.

Hm. Nadělalas tu pěknej bordel. Z toho teda radost mít nebudou, to ti říkám, princezno.

Rozesmála jsem se uvolňujícím smíchem.

A koukej si mě někde vystavit!

Ježiš, mě tahle kniha tak chyběla! 😂❤️
Btw.. Nějakej nápad na nějakej "ohnivej" název druhého dílu?uwu Mám pár favoritů, ale ráda bych slyšela vaše nápady..
Ofc ještě bude epilog👌

Jinak jste úžasní! Když jsem po pauze viděla všechny prosby o další kapitolu, neskutečně mně to nakoplo❤️

S díky, Vaše Naomi🌠