Znamení plamene ||Avengers FF [finished]

Záletník Stark

Kupodivu to stíhám. Nijak extra se nefintím, u luxusní káry jsem na minutu přesně. Potěší mně, že sám Stark u auťáku není!!! Scott ano, ale to mi nevadí.

Samotný pan Anthony Stark, slovutný Iron-man, vlivný podnikatel, vyjde ze dveří s šestiminutovým zpožděním. Skandál!

Vědoucně se na něj usměju. Ty mi tak máš co vyčítat!

"Nech si blbý poznámky, slečinko."

"Jasný. Potřeboval sis dojít na záchod. Z toho si nic nedělej, každej někdy potřebuje."

"Chováš se jak rozmazlenej fracek a puberťačka v jednom. Na to, že je ti 17, jsi dost... no, radši nic."

Radši neodpovím. Mohly by mu shořet ty jeho nagelovaný vlásky.

"Jo, mimochodem, tohle je Happy. Je to můj bodyguard a šofér v jednom. Happy, tohle je Feyre."

"Těší mně, pane Happy!" Zazubím se.

"Hm." Na to on. Je sdílnej jak stará rohožka!

"Kam to bude, Tony?"

"Do Parku, do Citizens layout. Tam se to koná, můžeš zastavit před vchodem, objednal jsem místo. Cestou naber Hope."

~☆~

Nechci tu party úplně kritizovat. Hudba byla pěkná, moc souložících párů na parketu ani nebylo. Kupodivu! Nabídky jsem dostala tři, suma sumárum od samejch plešatejch taťuldů. Celá žhavá!

Scott s Hope se okamžitě vydali tančit ploužák, na mě zbyl Stark. Velmi neochotně jsem ho následovala na bar.

"Feyre, napiješ se se mnou?"

Překvapeně se ohlédnu. "Pro mě za mě..."

"Dvakrát kolu s whiskey!"

"Jdeš na to zostra."

"To je risk z povolání."

"Tak to jo."

Napila jsem se s ním. Kupodivu s ním šlo i celkem v poho mluvit, aspoň zpočátku.

Na parketě jsem byla jako doma, pořád mně někdo protáčel, a ač jsem pila, chránila jsem si jak panenství, tak čest a jakous takous čistou mysl. Každým mým návratem na bar by Tony rozvernější a oči měl skelnější.

Jestli si myslí, že ho ponesu, tak ani náhodou.

"Slečno?"

Hodím pohledem po cápkovi s obrácenym kšiltem.

"Copak si přejete?" Zbytečná otázka.

"Nešla by jste na chvíli..? Mám co nabídnout.."

"Uhodls. Nešla." Zářivě se usměji. "Ber zpátečku, kámo."

"Jo a tohle je Feyre... Kost, co? S takovou kočkou bydlím... závidíš, Franku, co?! Feyre, já tě strašně milujůů!"

Panebože. Červenám závratnou rychlostí.

"Tony, je čas jít domů. Máš dost."

"Rozkaz, slečinko. Načase se přesunout do soukromí."

"Trojku bys přes srdce nepřenesla?" Tlemí se jeden a sápe se po mém ňadru.

"Zalez zpátky do díry a neošmatávej mě, nebo zavolam policii."

"Nebuď netýkavka," žebrá, ale to už chytnu Starka za ruku a táhnu ho k východu. Na to, že je namol, má sílu pěknou, vytlačí mně ke zdi.

"Feyre, jenom jednou... Poprvé a naposled.."

"Ani náhodou, člověče, prober se!"

Plesk. Vlepím mu facku. Navzdory tomu mně však začne vášnivě líbat na krku!

Nevzrušuje mně to ani náhodou, vrazím mu lodičku do rozkroku. Tony zavyje bolestí a okamžitě mně pustí.

"Jsem zvědavá, co na to řekne Pepper, Starku. Ještě je otázka, jestli mi bude věřit. Pojď, prosimtě."

Se Scottem ani s Hope se nezdržuji, rvu dosud ožralého Starka do limuzíny.

"Happy, naber to největší rychlostí směr Avengers- něco."

"Tady mi má co rozkazovat jen Tony a Avengers."

"Kurňa, Tony je namol a klidně si pro mě za mě představuj, že jsem avenger, hlavně už jeď!" Řeknu vyčerpaně.

Stark se rozvalí na zadní sedačku, načež okamžitě usne. Kocovina bude dobrá. Když neumí pít..!

Každopádně mně zklamal na celé čáře.