Znamení plamene ||Avengers FF [finished]

Nebezpečí Přírody

Vysoká štíhlá žena stála na mýtině a dívala se před sebe. Kolem byl hustý černý les. Na obloze svítil úplňek, osvětloval výrazný obličej a havraní vlasy té ženy. Byla úplně nahá, jen citlivá místa byla obmotaná kořeny.

Před ní stál obrovský dub. K němu byl kořeny ovázaný muž, téměř nemohl dýchat. Ruce měl připažené k tělu.

Žena pozvedla ruku.
"Nedělej to, Wildie. Nechceš to udělat."

"Kdo ti dovolil mi tykat, lidský skrčku. Pro tebe Panna Wildie."

"Ale no tak. Miluju tě a ty to víš."

"Prosila jsem se tě o to? Jsi tu od něčeho úplně jiného, to zase víš ty.. A také jsi tu proto, protože mě krásně uspokojuješ."

Muž polkl. To nemůže udělat. Byla by to zrada.

"Kde je?"

Pomalu svírala ruku. Muž se bolestivě zkroutil. Kořeny se začaly stahovat.

"Je to na tobě." Černovláska pomalu dovírala ruku v pěst. Vychutnávala si ho.

Muž zaúpěl.
"Panno Wildie... prosím. Nemohu."

"Když nemůžeš, tak nemůžeš, no."

Ze země vyjely dva slabé šlahouny. Dospěly k nebožákovým očím a chytly ho za oční víčka. Začaly je bolestivě roztahovat od sebe.

Žena slastně zavzdychala. Muž zavyl bolestí.

Žena a muž. Souznění? Ne, něco jiného. Potřeba, vášeň, využití.

Trpěl. Byl odhodlán nic neprozradit, ale...

"Dobrá!" Zašeptal. "Řeknu ti to."

Tenké šlahouny zalezly zpět do země.
Panna pootevřela pěst, čímž povolila sevření kořenů.

"Chce jí mít jako součást Avengers."

"Kdo?"

"Romanonová."

Žena se usmála.
"Ach tak... Děkuji ti. A teď.. Mě odreaguj. Poté vyřešíme další věci." Kořeny z může slezly a on si stoupnul.

Zradil. Ublížil. Je jenom její hračka.

Ještě než k ní přistoupil a začal jí vášnivě líbat na prsou, pravil:

"Ano, Panno Wildie. Bude to pro mne pocta."