Znamení plamene ||Avengers FF [finished]

Tajemno, Špeh

"Jak jsi mohl selhat?? Jak jsi se vůbec mohl opovážit selhat?? Já ti dávám domov! Celé své tělo! Naučila jsem tě vnímat přírodu ve své nezlomné kráse! Tohle jsem si podle tebe zasloužila..?"

"Nezasloužila, panno Wildie. Příště už neustoupím. Příště ti ji přivedu."

"Proč si myslíš, že bych ti měla chtít odpustit." Znělo to spíše jako oznámení než otázka.

"Miluješ mě."

"Ovšem.." zamumlala si pro sebe.
"Láska..Tak krásná věc. Někdy je ale nad ní třeba povznést poněkud ušlechtilejší zájmy."

Žena vrhla po muži pohledem ostrým jako šíp.

"Myslela jsem, že se tímhle heslem řídíš taky. To, jak jsi zničil vše co ti bylo drahé, bylo vyloženě okouzlující. Vyměnil si to vše za moc."

S bohorovným klidem si začala prohlížet ruku bílou jako sníh.

"Přiveď tu druhou."

Muž přikývl. Odešel z planiny do okolního lesa. Za malou chvíli se vracel společně s tmavovlasou dívkou, se zjevně spálenou pokožkou. Ač k ní muž mluvil uklidňujícím, až skoro mateřským hlasem, třásla se jako osika a každičký krok jí působil potíže.

Wildie přešla k vystrašené dívce klidným krokem.

"Ty víš, co je bolest, že?"

Dívka strnule přikývla.

"Někdo tě zradil."

Dívka zatajila dech a opět přikývla.

"Ohromně. Myslela jsem..." dívka se rozvzlykala. "Myslela jsem, že všichni odešli. Jsem ohořelá, nechtěná troska člověka. Ale.. Ale tvůj druh se pro mě vrátil."

Polkla na prázdno. A poté si klekla do pózy vyjadřující naprostou podřízenost a sklonila hlavu.

"Přísahám vám věrnost, Panno Wildie. Zabiju Feyre za každou cenu, byť by to měl být i můj život."

"Přísaháš tedy věrnost i přírodě, která dokáže s lidským tělem dělat divy? Přísaháš svou oddanost živitodárné fauně a flóře?"

"Ano, tak přísahám."

"A tvé jméno?"

Dívčino jantarové oko se lesklo ve světle měsíce. Druhé bylo skryto pod černou páskou.

"Panama. Pouze Panama."

Pár smaragdových očí ukrytý ve stromoví se rozplynul.