Znamení plamene ||Avengers FF [finished]

Ďáblice

Wanda mluvila a mluvila. Její žvásty mně nudily, raději jsem se soustředila na cestu, abych po večeři mohla trefit sama. Nestojím o její společnost.

"No, ale potom Tony zařval 'všechno nejlepší, Steve!' a bouchl petardu. Bylo to strašný, ale horší Bylo, že..."
Bohužel se už nedozvím, co bylo nejhorší, jelikož z protější stěny vyjde muž rudé pokožky s.... jantarem? v hlavě.

"Aaaa!" Zaječím a rázem se krčím za Wandinými zády. Je to přece čarodějka, ochrání mně!

Záchranné akce se ale též nedočkám.
Zjišťuji, že Wanda si zachovala ledový klid!!!

"Visione," prohlásí místo toho vyčítavě. "strašně si jí vystrašil, krom toho že jsi přerušil mé vyprávění o Stevově oslavě. Styď se."

"Promiň, Wando," zatváří se červený chlap kajícně. 
"Nu, co už. Jdeš s náma, zlato?"
"Bude mi ctí."

"Ehm.." vylezu spoza Wandiných zad.
"A vy jste jako ten Vision, který metá laserem z čela?"
"Ano. Těší mně, slečno Feyre."

Ok. Nikdo tady není normální.

Ti dva asi patří k sobě, napadlo mně. Soudím tak z toho, že Vision automaticky popadl Wandu za ruku a krmí ji lacinnými vtipy.

Nervózně cupitám za nimi. Dělám jim křena?!

Wanda si asi všimne, že zaostávám.
"Feyre, pojď k nám, zasměješ se."
Celá nakřivo! Vykouzlím nejvíce nepřátelský výraz, jaký umím.

Wanda asi pochopí, jelikož se otočí zpět k rudochovi a již nedolejzá. Páni, jsem zralá na to sežehnout jí ohněm!

Svoji snahu o zapamatování cesty záhy vzdám. Je tady asi miliarda aul, pokojů i tělocvičen!

Nakonec jsme došli do kuchyně spojené s jídelnou. Místnosti vévodí skleněný stůl se skleněnými židlemi. Sedí u něj pár lidí.

Jakýsi nagelovaný blonďák, hnědovlasý muž, Pepper a Stark samozřejmě nemůžou chybět. Pomyslnou čárku absence si naopak napíšu u Natashy, zatím se nedostavila. Taky dobře. I tak- Mé slovní přestřelky s Tonym budou jistě peprnné.

Vision si sedne vedle namáklého blonďáka, Wanda vedle něj. Super! Jediné místo které zbývá, je mezi ní a.. Starkem.

Pohlédnu na Tonyho. V jeho očích zahlédnu otrávenost. Taky není nijak nadšený z mého sousedství!

"Hele, jestli mě tu nechcete, pane génius, půjdu zpět do pokoje. Nechci otravovat vaší smetánku."

"To je dobrý. Sedni si. No ale... trošku dál.. díky."

"Já blechy nemám."

"Nechci nic riskovat."

"Ovšem."

"Bojíte se?"

"Proč bych měl?"

Ušklíbnu se. Jojo, jsem zrůda. Jen se boj, chlapečku, udělám ti že života peklo.

Nastane napjaté ticho.

Nakonec ho poruší blonďák: "Přeji dobré poledne, slečno Turnerová. Asi bychom se měli představit.. Já jsem Steve Rogers, Wanda, Vision- ty už znáš, tohle je Scott Lang, Pepper a Tony Stark. Těší nás."

Bez okolků se zvedne, dojde ke mně a podá mi ruku.

"Taky mě těší!" Zářivě se usměju, vypadá normálně, chová se normálně.. A je celkem hezký!

Provrtáváme se pohledem. Jsem příšerně nervózní, cítím se jak pod rentgenem.

Nakonec si zase sedne na své místo. Uf!

"Dobrý, dobrý, Rogersi. Myslim ale, že je o dobrých pár stovek let mladší a navíc agresivní. Dávej si bacha."

Stark. Ten.. kretén.

Zatla jsem ruce v pěst. To mu nedaruju.

"Kde máš oblek, zlato?"

Stark na mě šokovaně pohlédl: "Takže tykačka, jo? A tak důvěrné oslovení... Za á- myslel jsem si, že nás nenávidíš a za bé, tohle si nechej pro našeho zastánce vlastenectví a práv."

Ignor z mé strany, stud ze Stevovy strany.

"Já jen, že asi musí bejt někde za rohem, jinak by jsi se se mnou neodvážil takhle mluvit. Bojíš se mně."

Už se nadechoval ke kousavé narážce, když se ozval Scott:

"Hele, Tony, jestli žárlíš na tu ďáblici, tak si to se Stevem vyřiď někde v soukromí. Mám hlad."

Ďáblici..

Pár lidí se nervózně zasmálo. To bychom měli.