Znamení plamene ||Avengers FF [finished]

Zajata

Naštěstí jsem včas zareagovala jak já tak Strange a provedla jsem úskok do boku přes levé rameno, jak mě Nat učila a Strange ho uhodil štítem do hnáty. Vyvolala jsem kus té moci a spálila jsem stvůře kůži.

"Tady máš odpověď. Říkal jsem, že pravda se vždy ukáže sama."

"Ta pravda je ještě nepříjemnější, než jsem si dokázala představit."

"Měla by jsi si přestat nasazovat růžové brýle, pravdě stejně neutečeš. Mimochodem.. Vezmi si tohle. Pomůže ti to lépe formovat a zvládat tvoji moc." Podá mi stříbrný přívěšek, zřejmě otevírací, takový ten na fotky.

"Nechtěl by jste radši bojovat? Myslím, že Stark s Natashou mají problém," pokývnu směrem k nim a odrazím útok jednoho tvora, jeho snaha je až dojemná. Špitnu slova díků a připnu si náhrdelník na krk.

Než si k nim skrz těla pavouků prorazíme cestu, je to hodná chvíle. Tony je zcela bezbranný, bez brnění ho k boji moc neužije. Když ho jeden pavouk zraní pod okem, musím ho varovat:

"Tony, nefrajeř a postav se mezi nás."

"Ale já se ubránim, nejsem horší než vy."

Natasha do něj bouchne pěstí," Tony, nedělej ze sebe blbce většího než jsi a zalez!"

Toto konečně zabere, postavíme se kolem Iron mana bez brnění a jde to celkem v pohodě. Dokonce to vypadá, že je po náletu.

Tony nás od sebe odtrhne, načež vytvoří mezeru tak velkou, aby mohl projít a i přes naše protesty se vydá přímo do jámy lvové.

"Není to bezpečný, vrať se, musíme to prověřit!" Odtrhnu se od skupinky a jakožto Tonyho bodyguard ho doprovázím směrem ke kráteru.

"Já budu v pohodě, kočko. Už je to dokonáno, vidíš?"

Vidím, a upřímně se divím. Je to až moc podezřelé. "Prosím, Tony, pojď zpátky."

"Ne, to ty pojď sem! Dáme si selfie, fanoušci po mě stejně chtěj, abych víc aktualizoval instagramovej profil, pojď, zkrášlíš mi feed!"

Chytne mě za ruku a přitáhne k sobě pod čočku fotoaparátu.

"Je ti jasný, že se chováš se zodpovědností desetiletýho fracka??" vmetu mu do očí a mám největší starost křenit se do foťáku.

Zmiz, Feyre! Vypadni odtamtud! Hned!!!

Doufám, že už má fotek dost, ale úsměv mi na rtech zkamení. Zaječím a odstrčím ho od sebe, vyšlu na létající bytost nad sebou ohnivou sprchu.

Můj výpad ale nestačí. "Nevzpouzej se. Bude to bolet míň."

Velká, černá bytost s kápí se snese až k nám dolů. Se Starkem se nezdržuje, odmete ho jediným šlehnutím kořenu.

"Nešahej na mě," zasyčím a nechám znaménko na rameni plápolat. Ruce v jednom ohni napřáhnu do bojové pozice.

"Zřejmě si ráda hraješ. To ukážeš naší Panně."

Ton i obsah sdělení mě vyděsí natolik, že než se vzpamatuji, podrazí mi nohu a neurvale mě chytne pod krkem. 

"Stůj, nebo střelím!" zařve Nat přes půlku místnosti, revolver v ruce.

"Ať jsi kdo jsi, pusť ji, nebo nebudeme mít slitování!" řekne klidně Strange, v rukou ohnivé štíty.

"Samozřejmě. Roztomilé výhružky. Pro začátek mi můžete vysvětlit, co si představujete pod pojmem nemít slitování."