Ráno jsem se vysprchovala, vyčistila zuby, oblékla se do sportovního trička a šortek a... A byla jsem v koncích.
Jo, to se řekne! Vzít speciálního hosta a dorazit do tělocvičny číslo šest.. Jenomže to bych asi musela vědět, kde Natasha je. A kde je tělocvična číslo šest. Zbývá mi jediná možnost, jediná naděje.
"Friday..?"
"Ano, slečno Feyre?"
"Mohla by jsi mi říct, kde je agentka Romannof?"
"Máte štěstí, agentka se nachází v kuchyni."
Nezdržuji se slovy vděku, chytnu tašku s láhví vody a pádím do kuchyně. Aspoň naberu ty sendviče.
Natashu uvidím vzápětí. Vychutnává si ranní kávu u barového pultu a čte si nějakou knihu.
"Dobré ráno," usměji se.
"Dobré? To už dlouho nebylo, co?"
Zčervenám. "No, je mi to blbý, ale.. Nechtěla bys si s náma, jako se mnou a s Wandou, zacvičit?"
"Proč je ti to blbý?"
"Protože si myslím, že jsem se k tobě nechovala zrovna tak, jak si zasloužíš."
Natasha se usměje. "No, když se mi v podstatě omlouváš, tak ti povím, že si s váma moc ráda zacvičím. Nebo, ještě lépe, tebe moc ráda vycvičím."
Usměju se. "Pomůžeš mi se sendvičema?"
"Á, to by se Wandě líbilo. Cpát se sendvičema. Nic takového, vezmem ovoce!"
Popravdě řečeno se to moc nezamlouvá ani mně, ale vzdorovat se neodhodlám.
Wandě stojící před tělocvičnou poklesne brada.
"A tohle je zase co za spiknutí?"
Natasha ji okázale ignoruje.
Přitočím se k Wandě: "Hele, v tomhle já nejedu. Já banány nejim."
"Odkdy ses dala na zdravou výživu, Natasho?" zeptá se Wanda.
Nat se otočí: "Copak tobě se cvičí dobře s žaludkem zatláskaným sendvičema..?"
"Hej, aby bylo jasno, já a ty cvičíme ji, ne ty nás že ne?" chce se čarodějka ujistit.
"Tobě by to neuškodilo, Wandičko."
Opřu se o mantinel světlé místosti a zálibně si prohlížím jejich handrkování. Jsou tak... bezstarostné. Taky jsem taková bývala..? Ale ony jsou přeci starší.. A tolika věcmi si prošly..
"Tak začneme!" Ticho v mé hlavě prořízne Natashin ostrý alt.
Proberu se a přistoupím k nim.
"Nejdřív nám ukaž moc svých sil."
Pohlédnu na hadrového panáka na konci místnosti.
"A nešlo by.."
"Ne, nešlo. Dělej."
Nadechnu se a vrhnu po panákovi kouzlo. Trefila jsem hlavu.
"Hm, to bylo.. bídný."
"Co?! Trefila jsem se!"
"Ale ty vůbec nevíš co děláš! Prostě vystřelíš oheň a doufáš, že nemine cíl. Takhle to nejde."
Wandin výklad o tom, jak moc cítit celým tělem, kam s rukama nohama... Můj mozek to nepobíral!
Pak se přidala i Natasha. Byla profesionálka a já to věděla, ale..
"Tak. Teď víš teorii, zkus mě skolit."
Natasha se postaví pár metrů ode mě.
Rozeběhnu se na ní a zkusím kop, který mi před chílí sálodlouze vysvětlovala.
Natasha moji nohu zahákne do svojí a strhne mně pod sebe, kopu, svíjím se ale s Nat to ani nehne. Za chvíli mě drží v držení, kdoví odkud pochází.
"Blázníš?! To se nikdy nenaučím!"
"Ale jo. Chce to cvik."
"Dámy?"
Ozve se Wanda.
"Zahajuju projekt AVF."
"Co to znamená?"
Wanda se usmála úsměvem člověka, který právě přišel na geniální vynález.
"Avengers, vycvičme Feyre."
ČTEŠ
Znamení plamene ||Avengers FF [finished]
FanfictionPlamen. Je věčný. Byl na úplném počátku všeho. Je tu stále. V něco se ale převtělil. Do Znamení Plamene. Vstoupilo právě do Feyre Turnerové, obyčejné středoškolačky s jantarovýma očima. Není lehké se s ním sžít. Ale mnohem lehčí je se zamilovat...